Pokud zavítáte do areálu společnosti Baltyre v obci Beluša nedaleko „slovenského Akronu“ Púchova, nečekejte prostředí pětihvězdičkového hotelu. Vše je přizpůsobeno funkčnosti, okázalost je asi to poslední, na co se tu myslelo. Baltyre jsme už jednou v minulosti navštívili a hovořili s jeho jediným majitelek Michalem Martinákem o jeho byznysové filozofii, proč raději volí složité cesty než ty jednoduché a jak se mu to v podnikání vyplácí. Po dvou letech jsme se vydali do Beluši znovu a byla to návštěva ještě více inspirativní než ta první.
To, že Michal Martinák dokáže oslovit výrobce pneumatik a přímou spolupráci s továrnami dokonce považuje za imperativ, přes který nejede vlak, už víme, ale tentokrát zamířil opravdu hodně vysoko. Jeho firma se totiž stala ve vícero zemích exkluzivním dovozce značky CEAT, která už dávno nepatří do nějaké pneumatikářské „divize“. Naopak, klepe na dveře první dvacítky světových výrobců a se svými tržbami v hodnotě 1,325 miliardy eur (2023 dle Tyres & Accessories) byla např. větší než Nokian Tyres, Prometeon či Aeolus. Účast nejvyššího vedení Ceatu je důkazem, že i pro Ceat nová spolupráce hodně znamená. "Ceat Link" je logickým vyústěním změn, které za poslední tři roky na pomyslné mapě byznysu nastaly a majitel společnosti Baltyre na novou spolupráci nahlíží věcně a bez zbytečných emocí. Euforie jde stranou, vše je podřízeno byznysu.
Rumunsko místo Rakouska
Poslední tři roky nebyly pro Baltyre vůbec jednoduché. Ačkoli si firma za téměř třicet let vybudovala pevnou základnu nejen na Slovensku, ale v řadě dalších zemí, je produktově dobře strukturovaná a má pevně nastavené principy spolupráce jak vůči dodavatelům, tak vůči svých partnerům, nemohla nepocítit geopolitické tlaky, logistické problémy, rozpad východních trhů a řadu dalších, jak říká Michal Martinák, „černých labutí“. K tomu se přidaly i specifické problémy. Při naší minulé návštěvě popisoval Martinák investici do skladového a servisního zázemí v Rakousku, které postavil na zelené louce a hodně si od ní sliboval. První „západní“ země měla být testem, zda zaměřit expanzi i tímto směrem, ale plány se nenaplnily. „Všeho jsme se tam zbavili. Platili jsme měsíční režii 80 000 eur a jejich pracovně-právní přepisy mi vůbec nedovolovaly uplatňovat práva vlastníka. Zároveň byla firma závislá na ruském zboží, což po sakncích znemožnilo další růst. Místo Rakouska pak Baltyre nasměroval své úsilí do Rumunska, kde se naopak obchod rozvíjí velmi dobře.
Celý článek si přečtěte v Pneu revue č. 1 / 2025.
