„My jsme do firmy dali všechno, byla pro nás vším, takové třetí dítě. Domů jsme se vraceli pozdě večer. Nebyly počítače, takže jsme ještě museli vyřídit spoustu papírování. Objednat zboží, zaplatit faktury, dojet na poštu… Dříve se veškeré věci řešily osobně, byl to úplně jiný obchod. Většina lidí, s nimiž jsme spolupracovali, již dávno obor opustila, a ti noví již pracují úplně jinak. Vše je nalajnováno, v tabulkách a grafech…“ vzpomíná potichu Miluše Nováková na doby dávno minulé.
Pracovní kariéra manželů Novákových začala mnohem dříve než podnikání v gumařině. Jaroslav Novák pracoval pro velké stavební firmy a před rokem 1989 působil i na zahraniční správě v Libyi. Dokonce jako vedoucí dopravy, takže k pneumatikám neměl daleko. Miluška Nováková zasvětila dlouhých 25 let Barumu – šestnáct let jako samostatná referentka, dva roky jako zástup v účtárně a zbývající léta jako vedoucí maloobchodu.
Skleník jako sklad
Začali podnikat doma, v prostorách rodinného domu se zahradou, přístřeškem a skleníkem. Tehdy pneumatiky pouze prodávali a museli vyjít s tím, co bylo. „Časem jsme používali skleník jako sklad traktorových pneumatik,“ směje se Jaroslav Novák. Zvláště zemědělské pláště šly hodně na odbyt, konkurence byla malá, kromě Barumu už jen nedaleké pneucentrum Tovéř. Skladba vozového parku byla úplně jiná než dnes, velká družstva měla osmdesát, sto zetorů, k tomu závěsná zařízení, nákladní auta a v zimě ještě pomáhala silničářům s posypem. To byla spotřeba pneumatik! Dnes mají pár výkonných strojů, s nimiž vlastně na pneumatikách hodně ušetří.
(...)
Celý článek si přečtěte v Pneu revue č. 3 / 22
