O minulosti, současnosti i budoucnosti firmy jsme v listopadu hovořili s Petrem Hinkem, jednatelem společnosti. Bylo o čem, protože poslední větší rozhovor pro Pneu revue jsme vedli přesně před osmi lety a od té doby se hodně změnilo. Petr Hink hovoří pomalu, uvážlivě a neokázale. Jeho styl je v dokonalém souladu s tím, co říká. Nenechte se však mýlit, filozofií firmy není jen rozvaha a uvážlivost. Chtělo to velkou odvahu postavit v roce 1999 byznys na značce pneumatik – z Tatarstánu. V době, kdy sem přicházela jedna západní značka za druhou, marže bobtnaly, hlad trhu byl stále neukojený – a Czech Style přišel se značkou z bývalého SSSR! „Tataři jsou ve svých povoláních velmi úspěšní. Moc se o tom ani neví, ale hodně vědců, umělců, sportovců má kořeny v Tatarstánu,“ vysvětluje Petr Hink, který je s partnery od výrobce Kama z tatarského města Nižněkamsk prakticky v každodenním kontaktu. Podívejme se tedy, jak se dělá byznys „v českém stylu“, v baťovském kraji na Moravě, s Tatary, ale i mnoha dalšími. Czech Style není rozhodně nudná firma.
Když jsme dělali před osmi lety poslední rozhovor, firma měla za sebou zhruba 11 let, takže to bylo přibližně v polovině její cesty od založení do současnosti. Můžete stručně shrnout jak poslední dekádu, tak všech těch skoro 20 let?
Firmu jsme založili v roce 1999 s cílem nabízet produkty a poskytovat komplexní služby v oblasti nákladních a zemědělských pneumatik. Při výběru značek jsme se zaměřili „na východ“, vybírali mezi několika z nich, abychom nakonec vsadili na značku Kama. Předem mohu říci, že to bylo dobré rozhodnutí. V roce 2007 jsme koupili areál zde v Malenovicích, kde jsme postupně vybudovali naši hlavní výrobní i distribuční základnu. První přišla na řadu protektorovna, který byla otevřena již po prázdninách 2008. Pak jsme začali rekonstruovat sklady, kancelářské místnosti a po dalším roce se pustili do servisních stání pro osobní i nákladní automobily. Dnes již zde v Malenovicích chybějí jen některé kosmetické úpravy, zbývá zrekonstruovat fasádu a část nádvoří. Máme zde šest osobních a dvě nákladní stání. Už od počátku jsme se snažili, aby náš servis převyšoval svým technickým vybavením obvyklý standard. Zastřešený nákladní kanál s kontrolou vůle náprav, geometrií a další diagnostikou nebyl tehdy minimálně zde v kraji obvyklý a není samozřejmý ani dnes.
K pokrytí celého území jistě potřebujete i další pobočky. Jak jste na tom v tomto směru?
Kromě vlastního areálu ve Zlíně máme další v Praze a pobočky v Brně a Ostravě. S Prahou máme velké plány, areál o rozloze 20 000 m2 tu má velký potenciál. V Brně máme společný projekt s autorizovaným prodejcem značky DAF, společností JAPO, a v Ostravě podobnou kooperaci se skupinou 3ČSAD[H1] . Další provozovny neotevíráme záměrně, pouze s výjimkou menších distribučních center. Pracujeme tak, aby prostor pro realizaci a tvorbu zisku na našich produktech měli také velkoobchodní partneři, a to s vlastní regionální sítí poboček nejde dohromady. V neposlední řadě doplňují naše zázemí ve Zlíně dva mobilní pneuservisy a asistenční vozidlo pro kontrolu pneumatik ve vozových parcích.
Jak se za posledních zhruba deset let změnil trh v oblasti, ve které podnikáte? A co naopak zůstalo víceméně při starém?
Dnes je ta doba více upracovaná. Abyste udělali stejný výkon jako v roce 2010, dnes potřebujete dvojnásobný počet zaměstnanců. Zákazníci očekávají vyšší přidanou hodnotu, už nestačí pracovat pouze s cenou, ta je jen běžný standard. Zákazník očekává nadstandard. Rostou nároky na evidenci, bezpečnost práce, životní prostředí, požární ochranu, dopravu – velké téma je dnes např. přetěžování vozidel. Obecně tedy rostly nákladové položky jednak v souvislosti s legislativou, jednak v souvislosti s rozšiřováním přidaných hodnot jednotlivých produktů. Co se příliš nezměnilo, to je konkurence. Stále je na trhu hodně firem, které bojují pouze cenou. Dovezu jeden, dva kamiony, zkazí cenotvorbu nízkou cenou a po mně potopa. Trh je extrémně liberální, vymahatelnost práva poměrně malá. To zkažení je vždy relativně krátkodobé, ale nikdo proti tomu není imunní, i když bojujete s firmami o dvou či pěti lidech. Ale já si nestěžuju. Jsme tady od toho, abychom se zaměřili na sebe a snažili se dělat věci lépe než jiní.
Ale v dlouhodobé perspektivě se váš přístup zřejmě vyplácí?
Určitě ano. Pokud bychom se nechovali ke svým partnerům korektně a nevytvářeli jim prostor, aby byli s našimi značkami úspěšní, těžko bychom mohli těch dvacet let přežít. Vzájemná loajalita je pak silnější než nějaká ušetřená desetikoruna. Ve vztahu k autodopravcům je důležité to, že velké firmy si nemohou dovolit jít jen po ceně. Potřebují stabilitu dodávek, potřebují někoho, kdo je schopen s nimi počítat rentabilitu, umí plánovat, má potřebné certifikace, proškolené pracovníky i finanční způsobilost. Málokdo je ochoten platit předem. V podstatě i dopravcům se přihodilo totéž co nám – zákazníci od nich vyžadují mnohem vyšší přidanou hodnotu než dříve. A k tomu potřebují dlouhodobá a stabilní partnerství.
Celý článek si přečtěte v Pneu revue č. 4/2018.
