Ing. Jan Mulač odchází z postu ředitele Pirelli pro Česko a Slovensko. Aktuálně jsme zařadili rozhovor, ve kterém uznávaný manažer rekapituluje téměř 30letou pracovní kariéru u Pirelli, vzpomíná na klíčové okamžiky svého působení a srovnává „grunderské“ počátky s digitální přítomností.
Jaká přesná data ohraničují vaše působení v čele zastoupení značky Pirelli v Česku?
Do společnosti Pirelli jsem nastoupil v roce 1997. V době, kdy jsem dostal nabídku připojit se k Pirelli, jsem pracoval jako account director ve velké mezinárodní reklamní agentuře. Měl jsem možnost spolupracovat s řadou nadnárodních klientů z různých oborů, což byla mimořádně cenná zkušenost. Přesto jsem cítil, že přichází okamžik pro profesní změnu a novou výzvu.
Pirelli tehdy představovalo silnou světovou značku s obrovským potenciálem na českém trhu. Dnes, když se ohlédnu zpět, vidím téměř tři dekády intenzivní práce, ale také období plné mimořádných zkušeností, lidí a situací, které mě profesně i lidsky velmi formovaly.
Jak začalo vaše spojení se značkou Pirelli? Tušil jste tehdy, že to zabere podstatnou část vaší profesní kariéry?
Byl jsem osloven headhunterem a vnímal jsem to jako příležitost podílet se na budování nového zastoupení významné světové značky. Tím se prakticky naplnil můj profesní sen. O pneumatikářském byznysu jsem tehdy věděl opravdu velmi málo, takže jsem se musel velmi rychle připravit na několik kol výběrového řízení.
Dnes je samozřejmostí okamžitý přístup k informacím, online analýzám nebo umělé inteligenci. V druhé polovině devadesátých let ale byla situace úplně jiná. Člověk musel informace aktivně hledat, budovat si kontakty a učit se mnohem více „v terénu“.
Rozhodně jsem tehdy netušil, že se z toho stane téměř třicetiletá profesní etapa. Myslel jsem si, že přicházím na několik let pomoci vybudovat české zastoupení silné značky. Nakonec se z toho stal prakticky celý profesní život.
Co je podle vás klíčové pro tak dlouhou a úspěšnou spolupráci? Dá se něco podobného v dnešní době replikovat, nebo v tom hrály roli specifické podmínky transformující se ekonomiky?
Myslím, že zásadní jsou tři věci – důvěra, dlouhodobost a především lidé, které jsem měl možnost potkat.
Od začátku jsem měl velkou motivaci vybudovat silný tým a prostředí, kde budou lidé chtít pracovat dlouhodobě. Nikdy jsem nevnímal firmu jen jako obchodní organizaci. Vždy pro mě bylo důležité, aby fungovaly vztahy, respekt a vzájemná podpora.
Velkou roli hrála i samotná kultura společnosti Pirelli. V devadesátých letech i později byla firma velmi otevřená loajalitě, osobní odpovědnosti a budování reputace uvnitř organizace. Člověk měl prostor něco vytvářet, nést odpovědnost a vidět výsledky své práce v dlouhém horizontu.
Samozřejmě nelze oddělit ani kontext doby. Česká ekonomika procházela transformací, trh se rychle vyvíjel a bylo možné budovat věci prakticky od začátku. Dnes je prostředí mnohem dynamičtější, digitálnější a často více orientované na krátkodobé výsledky. Přesto si myslím, že určité hodnoty – profesionalita, důvěra, stabilita týmu a férovost – budou fungovat vždy.
Dají se v tomto téměř 30letém období vysledovat nějaké etapy, které byly v historii značky Pirelli na trhu něčím výjimečné?
Určitě ano. Když se podívám zpět, vidím několik velmi odlišných etap.
První období bylo doslova budovatelské. Český trh měl po revoluci obrovský hlad po západních značkách a prémiových produktech. Tehdy často stačilo, aby přijel kamion s pneumatikami, a zákazníci čekali ve frontě, řečeno s určitou nadsázkou. Budovali jsme úplně od základu distribuční síť, databáze zákazníků i vztahy s partnery. Komunikovalo se faxem, objednávky chodily telefonicky a velká část práce byla založena na osobním kontaktu.
Druhá etapa přišla s profesionalizací trhu. Objevovala se silnější konkurence, rostly požadavky dealerů a začala éra intenzivního budování značky. Pirelli si postupně vybudovalo velmi silnou pozici v prémiovém segmentu.
Další významnou změnou byla digitalizace. Způsob práce, komunikace i obchodní rozhodování se během několika let zásadně proměnily. To, co kdysi trvalo dny, je dnes otázkou minut.
Velkou zkouškou byly také krizové roky – finanční krize, pandemie covidu nebo energetická krize spojená s válkou na Ukrajině. Právě tehdy se ukázalo, jak důležité jsou dlouhodobé vztahy, flexibilita a schopnost rychle reagovat.
A dnes stojíme na prahu další transformace spojené s elektromobilitou, prohlubováním digitalizace s nástupem umělé inteligence. Od faxů jsme se během jedné profesní kariéry dostali do doby AI agentů a prediktivních systémů. To je fascinující změna.
Jaké byly ty nejpříjemnější, a naopak nejméně příjemné součásti vaší každodenní pracovní náplně?
Největší radost mi vždy přinášela práce s lidmi. Měl jsem štěstí na kolegy, kteří byli profesionální, loajální a často ochotní udělat něco navíc. Velmi si vážím také toho, že mnoho obchodních vztahů postupně přerostlo v osobní přátelství.
Těšilo mě také sledovat růst lidí v týmu – když někdo začínal na juniorní pozici a postupně se vypracoval ve zkušeného profesionála. To jsou momenty, které člověku zůstanou.
Méně příjemnou součástí managementu jsou naopak situace, kdy musíte dělat složitá rozhodnutí s dopadem na konkrétní lidi. Každý manažer ví, že někdy přijdou období reorganizací, krizí nebo osobních problémů kolegů. Nikdy jsem tyto situace nebral pouze formálně.
Manažerská role s sebou také nese určitou míru permanentního tlaku a odpovědnosti. A pokud svou práci berete vážně, stres si často vytváříte i sami.
Víte alespoň přibližně, kolik pneumatik se za vaše působení v čele Pirelli v Česku prodalo?
Podle interních statistik jsem sice schopen přesně dopočítat počet prodaných pneumatik, ale na co jsem pyšný, to je náš prémiový podíl na trhu a pozice mezi třemi nejlepšími v segmentech 18 palců a více. Když si člověk uvědomí, že jsme začínali prakticky od nuly, je to výsledek, který ve mně vyvolává velký respekt vůči práci celého týmu i našich obchodních partnerů.
Jaký vývoj prodělal za 30 let český pneuservis a obchod s pneumatikami vůbec?
Proměna byla obrovská.
V devadesátých letech šlo často o velmi jednoduchý obchod založený na dostupnosti zboží. Dnes je pneuservis komplexní služba s vysokými nároky na technologie, logistiku, diagnostiku i zákaznickou zkušenost.
Změnil se zákazník, změnila se auta i samotné pneumatiky. Moderní vozy jsou technicky mnohem složitější, roste význam homologovaných pneumatik, run-flat technologií nebo specifických řešení pro elektromobily.
Významně se změnila také role digitalizace. Online objednávky, automatizované sklady, datové systémy nebo práce s CRM jsou dnes standardem. Současně ale roste tlak na cenu a konkurence je nesrovnatelně silnější než před dvaceti lety.
Na druhou stranu byl český trh vždy velmi profesionální a flexibilní. České pneuservisy a obchodníci dokázali opakovaně potvrdit schopnost rychle reagovat na změny trhu.
Pirelli je v Česku vnímáno jako personálně velmi stabilní značka s osobním přístupem, což jsou hodnoty, které se z byznysu pomalu vytrácejí. Nezhrozí, že s novým vedením veskrze korporátní přístup převládne nad tím lidským?
Nemohu samozřejmě mluvit za nové vedení, ale věřím, že hodnoty, na kterých jsme firmu od začátku stavěli, zůstanou zachovány a budou se dále rozvíjet.
Od začátku jsme chtěli být profesionální firmou s lidským přístupem. Myslím, že právě kombinace silné mezinárodní značky a osobních vztahů byla jedním z důvodů našeho dlouhodobého úspěchu.
Současně je ale potřeba si přiznat, že svět se mění velmi rychle. Některé věci, které fungovaly před dvaceti lety, dnes jednoduše použít nelze. Firmy musí být rychlejší, efektivnější a více datově orientované.
Důležité podle mě je, aby modernizace neznamenala ztrátu respektu k lidem a partnerům. Pokud se podaří spojit nové přístupy s lidskostí a důvěrou, může to být velmi silná kombinace.
Jakých bude příštích třicet let pro vaše následníky u Pirelli v Praze? V čem to bude stejné a v čem jiné?
To je skutečně milionová otázka. Tempo změn je dnes obrovské a odhadovat, jak bude automobilový průmysl nebo obchod fungovat za třicet let, je velmi složité.
Jsem ale přesvědčen, že některé principy zůstanou stejné – kvalita produktu, důvěra zákazníků, silná značka a schopnost budovat vztahy.
Naopak dramaticky se změní technologie, digitalizace, způsob komunikace i samotná mobilita. Elektromobilita, autonomní systémy nebo umělá inteligence budou mít zásadní vliv nejen na výrobu pneumatik, ale i na celý obchodní model.
Věřím, že moji následníci budou úspěšní a že jim práce přinese stejnou kombinaci výzev, zkušeností a radosti, jakou přinesla mně.
Co vám bude po odchodu z funkce nejvíce chybět a co naopak nebudete postrádat?
Nejvíce mi budou chybět lidé. Každodenní kontakt s týmem, zákazníky a partnery, se kterými jsme společně řešili úspěchy i problémy. Chybět mi budou diskuse, společné hledání řešení i pocit, že se na sebe můžeme navzájem spolehnout.
Management je často o překonávání překážek, a právě sdílené zvládání složitých situací vytváří nejsilnější vztahy.
Naopak asi nebudu postrádat permanentní tlak a stres, který jsem si mnohdy vytvářel sám svou snahou být dobrým manažerem a dobrým kolegou a současně chápat potřeby trhu i zákazníků. Po tolika letech člověk zjistí, že odpovědnost si nosí domů častěji, než by chtěl.
Můžete prozradit vaše nejbližší plány? Chystáte se na odchod „do důchodu“, nebo budete pracovat na jiných projektech, ať už u Pirelli, nebo jinde?
Zůstávám v následujících měsících aktivní v rámci konzultační činnosti pro Pirelli a budu nápomocen s předáním zkušeností i zajištěním kontinuity.
Po téměř třiceti letech intenzivního pracovního života si ale také chci dopřát více času na přemýšlení o tom, jakým směrem se bude ubírat moje další životní etapa.
Myslím, že většina manažerů po odchodu z exekutivní role zjistí, že úplně „vypnout“ neumí. Člověk si potřebuje zachovat kontakt s lidmi, byznysem a novými myšlenkami. Současně ale přichází prostor věnovat více času rodině, cestování nebo věcem, na které dříve nezbýval čas.
Beru to jako novou kapitolu, nikoliv definitivní konec profesního života.
Děkujeme za rozhovor.
Ilustrační foto z historie a současnosti Pirelli
