Jaká je obecná úroveň vzdělání a kvalifikace pracovníků pneuservisů v ČR? Je existující systém dostatečně flexibilní v souladu s měnící se tváří pneuservisního i autoservisního odvětví? Nekvalifikované opravy, které dělají z aut vražedné nástroje, jsou bohužel v Česku na denním pořádku.
I kdyby mělo být vzdělávání vnitřním úkolem odvětví, měl by to být stát, který danou vzdělávací instituci autorizuje. Stát určuje, že řidič musí mít řidičský průkaz, což je s ohledem na případné následky celkem logický krok. A nebyla by stejně logická státem definovaná pracovní pozice mechanik v pneuservisu, když výsledek jeho práce ovlivňuje bezpečnost provozu minimálně stejně nebo více než řidičský průkaz. O samotné vzdělání se potom už může postarat samo odvětví.
Problém nedostatku řemeslně vzdělaného personálu je však nejspíš důsledkem celospolečenské situace, v níž je jakékoliv dítě bez vysokoškolského titulu v očích samotných rodičů a potom celé společnosti jakýmsi outsiderem.
Společenstvo vulkanizérů se tedy pokusilo spolu s Národním ústavem pro vzdělávání definovat pracovní pozici s názvem „mechanik komplexního pneuservisu“, kdy je předmětem vzdělání pensum informací týkajících se nejenom konstrukce a oprav pneumatik, ale také konstrukce a oprav podvozků automobilů. Tím by mohl být položen základ světlým zítřkům, ale otázkou stále zůstává, zda v populaci existují jedinci, kteří by měli o studium tohoto oboru zájem. Dali jsme tedy slovo těm nejpovolanějším, abychom se z teoretické roviny přesunuli do reality.
Celý článek si můžet přečíst v aktuálním vydání Pneu revue 2/2016.
