„My si podíly neurčujeme. To si určuje trh a ekonomická situace. Viděl jsem průzkum, který dělal Goodyear a ze kterého vyplývá, že 35 % zákazníků kupuje prémium, 51 % střed a 14 % budget. Obecně s budgetem je trochu problém, protože velcí výrobci ho tak trochu hodili přes palubu. Nechali ho Číně, protože s ní nemá smysl soupeřit,“ říká na úvod našeho rozhovoru, který se tentokrát točil především kolem tématu Pneu revue, Petr Procházka z pražské společnosti Pneu Procházka. Tato firma má vzhledem ke své dlouhé historii a objemům, ve kterých se pohybuje, určitě dobré předpoklady vyjádřit relevantní názor. I kdyby byl postaven pouze na odhadu či úsudku.
Petr Procházka říká, že se jeho firma snaží prodávat ty nejdražší pneumatiky, na nichž je marže. Ale nelze zůstat jen při tom. Na autě, které je patnáct dvacet let staré, zákazník ani nepozná přednosti prémiových pneumatik. Stejně tak je nesmysl nabízet budgetové pneumatiky lidem, kteří jsou prvním nebo druhým majitelem vozu. „Chováme se tak, aby nám zákazníci neutekli. Když přijde první majitel vozidla, tak budget ani nepožaduje, nechce ho. Druhý majitel koupí střední třídu. Podíl prémiových pneumatik je u nás přes 50 %, na střed připadá 40 % a asi 10 % zaujímá budget.“ V tomto segmentu se Pneu Procházka stala přímým dovozcem čínských pneumatik Milever. Proč právě tato značka? „U čínských pneumatik jde o to, aby byly levné, měly nějakou rozměrovou škálu a nebyly vyloženě nekvalitní,“ vysvětluje Procházka. Značka Milever tyto předpoklady splňuje. V minulém roce jí prodali asi 30 000 kusů a pokud dáme do souvislosti dosud vyřčená čísla, vyjde nám, že počet prodaných kol se u Pneu Procházka počítá ve stovkách tisíc kusů ročně. To už je vzorek, který může leccos vypovídat o vývoji jednotlivých značek a trhu jako celku. Na štítech prodejen společnosti Pneu Procházka vidíme loga, která se v čase příliš nemění; na druhé straně multiznačkový přístup je jasnou známkou toho, že si firma své dodavatele vybírá. Hlediskem není krátkodobý zisk, ale prostě to, že „fungují“.
Z nuly na sto, ze sta na nulu
„Co vyjelo nahoru, je skupina Goodyear, Continental, Bridgestone, Nexen, Hankook, Pirelli… Co šlo naopak totálně dolů, je Michelin. Dříve platilo, že když na pneuservisu nebyl panák, nebyl to pneuservis. Před 15–20 lety u nás dělal Michelin padesát procent prodejů, dnes jsou to dvě procenta. Dříve byli lidi, kteří nechtěli nic jiného než Michelin. Dnes ti největší fajnšmekři jezdí na Continentalech, ten šel u nás absolutně nahoru,“ říká Petr Procházka a vysvětluje důvody, proč nemá velkou motivaci značku Michelin prodávat: „Přijede zákazník na emkovém BMW a chce tam totéž, co tam bylo v první výbavě. My je zákazníkovi objednáme, dáme mu nějaký termín, on přijede a my mu vysvětlíme, že ty pneumatiky nepřišly. Takový člověk to absolutně neakceptuje, má vás za nějakého amatéra, pitomce nebo neplatiče, vůbec si nepřipouští, že by značka Michelin nesplnila slovo. Takže nám to i kazí reputaci.“ Stejné věci nám pak potvrzuje i administrativní pracovník, který pneumatiky objednává. „Já tu firmu nechápu,“ líčí zkušenost Petr Procházka.
A přidává ještě jeden poznatek v souvislosti s francouzskou značkou: „Oni například vydají prospekt, že jejich pneumatika je naprosto báječná, a i když má 1,6 mm, tak bezvadně funguje. Přitom zákazník akceptuje, že když má v létě tři milimetry a v zimě čtyři milimetry, tak je má vyměnit. My nepotřebujeme říkat zákazníkům, ať jezdí do 1,6 mm, žádný pneuservis to nepotřebuje.“
Reexporty zkreslují podíly
Podle Procházky také pneumatiky lidi stále méně zajímají. „Není to žádný zážitek, něco, čím by se lidi odměnili, jako když si koupí nové lyže nebo kolo. Když přijedou lidi z operativního leasingu, maximálně se zeptají, jakou značku jim tam dáme, a když řekneme Goodyear nebo Bridgestone, dál už je to nezajímá. Hlavní je, že tu značku znají a nedostanou nějaký neznámý low cost. Před dvaceti lety všichni věděli, jaký mají v motoru olej. Dnes je tato informace nezajímá.“ V tomto směru má tedy dealer větší vliv na to, jakou značku si zákazník koupí a jaký kus tržního koláče si ukousne. Podle Procházky oficiální statistiky zkreslují různé faktory, které je nemohou zahrnout, např. reexporty. „Loni prodal Goodyear litevskému dealerovi 50 000 nákladních pneumatik. Zřejmě si mysleli, že je pro dá někam do Ázerbájdžánu nebo jinam na východ, ale on je všechny poslal na evropské trhy. Takže pak pneumatiky byly o dva tisíce na kuse levnější, než nabízelo oficiální zastoupení. A tyto pneumatiky se do nějakých oficiálních statistik nedostaly,“ dává za příklad Petr Procházka.
Co tedy rozhoduje o tom, jaká značka je pomyslným „vítězem sezóny“ a jaká se krčí v koutě? „To záleží také na tom, jak se dealer na sezónu připraví. V jakém objemu značku dělá, v jakém termínu pneumatiky naskladní a jak to celé funguje. Pokud se značkou děláte desetitisíce kusů, máte samozřejmě nějakou prioritu. Jednáte s obchodním oddělením a je důležité, aby i logistika dobře fungovala. Když je to komfortní, tak to děláte, a když vám dodají čtyřicet procent objednaného zboží, tak se taková značka do budoucna vytěsní sama.“ Letošní zimní sezóna dopadla velmi dobře. O rok dříve přišlo na trh hodně nových aut, na které zákazníci čekali rok, někdy rok a půl. Byla tu poslední možnost daňově uznat drahá auta. Všechny tyto faktory přispěly k tomu, že právě končící zimní sezóna 2025/24 dopadla dobře.
Pneuservis má štěstí
A jak vidí Petr Procházka svůj obor v příštích měsících a letech? „My pneuservisáci máme to štěstí, že pneumatika je náhradní díl a že potřebuje neustálý servis. A vypadá to, že to bude ještě nějaký čas pokračovat. Přijde nějaká umělá inteligence, která by mohla zjednodušit procesy, fakturaci nebo objednávání zákazníků do servisů. Jestli budou nějaká samořiditelná auta, jestli převládnou elektroauta, nebo tu zůstanou déle spalovací motory, je celkem jedno – stále tu bude systém pneumatiky a ráfku v té dnešní podobě, a s tím ta klasická pneuservisní práce.“ Petr Procházka to považuje za velké privilegium a vyjmenovává hned několik oborů spojených s automobilismem, které v podstatě zanikly. Ani nové výzvy, jako jsou celoroční pneumatiky, by na tom neměly nic změnit: „Ano, stoupají. Ale zároveň je spousta lidí, která si je vyzkoušela a zpátky je už nechce. Pokud je tu nějaký pick-up nebo dodávka, která jezdí čistě jen po městě, tak tam jsou celoroční pneumatiky ideální. Totéž pro důchodce s malým autem, který, když napadne sníh, pojede do supermarketu autobusem. Nicméně myslím, že o nic nepřijdeme. Snad jedině o úschovu, ale i takový zákazník musí v polovině životnosti přijet, nechat si pneumatiky převážit, přehodit zepředu dozadu a zkontrolovat. A on přijede někdy jindy než v dubnu a v říjnu, čímž se vytíženost servisu lépe rozloží do celého roku. Myslím, že není potřeba se toho nějakým způsobem obávat.“ Svým kolegům v oboru Procházka radí: „Ne každý řeší cenu. Pneumatiky koupíte a provozujete třeba tři roky. Za ty tři roky je potřeba auto nejméně šestkrát přezout. Starejte se o to, aby bylo rychlé jednání, bezproblémové objednání a aby s tím zákazník neměl vůbec žádný problém. Nebojte se nechat si zaplatit jak za pneumatiky, tak za práci. Je stále víc lidí, pro které je mnohem důležitější dlouhodobý spolehlivý dodavatel než nejnižší cena.“
Bratři Procházkové jako pokračovatelé rodinné pneuservisní tradice pomalu vstoupili do druhé poloviny svých profesních životů a nadále zůstávají věrni svým názorům a zásadám. Nezlákaly je módní a tendenční investice a vše, co vydělají, vracejí zpět do svého podnikání. „Končí hodně malých pneuservisů ve dvorcích, protože se tam všude stavějí byty. Myslím, že Praha si neuvědomuje, že nenechává místo pro infrastrukturu,“ míní Petr Procházka a představuje investiční plány firmy: „Stavíme druhou etapu velkoobchodního skladu v Dobrovízi u Prahy. Velkoobchodně se rozvíjíme a zvyšujeme kapacitu. Potom máme projekt v Jesenici u Prahy, kde vlastníme pozemek a čekáme, až skončí jeho pronájem. Pak tam chceme postavit pneuservis. Uvidíme, jaká bude doba. Ale co se týče budoucnosti, nejsem skeptický,“ uzavírá naše povídání na konci února 2025 Petr Procházka.
