Žijeme a podnikáme ve zvláštní zemi. 80% HDP tvoří export a 85% exportu směřuje  na trhy Evropské unie.  Na straně druhé je důvěra občanů naší země v EU nejnižší od referenda o vstupu v roce 2003 – jedná se pouze o třetinu respondentů.

Češi naopak nejvíce důvěřují euru – 31%, na druhém místě je švýcarský frank a teprve na třetím je česká koruna. Ovšem euro za národní měnu by u nás v obci nikdo nevydýchal.

V roce 2016 dovoz nákladních pneumatik ze zemí EU do České republiky tvořil 60%, u osobních pneumatik to bylo už 70%. A to nesmíme opomenout domácí výrobu, která je vlastněna investory opět z EU, kteří si svoje výnosy z investic opět poměřují prostřednictvím cizí měny. A jelikož i materiálové a surovinové vstupy jsou většinou zahraničního původu, pouze s českou korunou si v zahraničním obchodě opravdu nevystačíme.

Majákem naděje a ostrůvkem stability je naštěstí Česká národní banka, která se nám mimo jiné stará o kurs koruny vůči zahraničním měnám.

Masivní tříleté intervence na podporu exportu a ekonomiky ČNB ufikla 6. dubna letošního roku.

Mnohý prostý gumař z lidu se upřímně těšil na rázné posílení koruny a tudíž zlevnění cen na ony importované pneumatiky ze zahraničí. Vždyť nás ty intervence stály dva tisíce miliard korun, takže ta změna k neintervenci by měla být cítit. Prd.

Bohužel prognozovatelné posílení koruny na nějakých 26,10 koruny za euro ke konci letošního roku je sice příjemné, ale 3-4% možné kursové úlevy  sežere kaučuková potopa a cenové vyrovnání zvýšených nákladů od výrobců.

Každé ráno ovšem den co den budeme moci díky tichému konci intervence zírat na kursové pohyby, ceny surovin a ropy, protože ze všech faktorů majících vliv na náš obor je aspoň toto jasné, prokazatelné a občas měřitelné a někdy pochopitelné. Pryži zdar.