PNEU REVUE 3 / 24

Také si myslíte, že všelijaké internetové podvody, o nichž se mluví a píše, se vás netýkají? Že byste se nikdy nenechali oklamat podvodníkem, který by se vydával za vašeho bankéře, nebo neposkytli své platební údaje natěšeným zájemcům o vaše inzerované zboží na Bazoši? Také jsem si to myslel. Až jsem jednou cestoval do Brna a ráno si uvědomil, že jedu autem, které nemá dálniční známku. Tak jsem se narychlo zastavil u pumpy a mladík za kasou mi doporučil, abych si ji zakoupil on-line na edalnice.cz. Tak jsem také učinil, potvrzení s kódem obdržel obratem a mohl vyrazit.

Druhý den jsem si tiskl PDF fakturu a přitom mě zaujalo, že ten doklad je takový „rozsypaný“ a neuspořádaný. Dal jsem se tedy do čtení a nestačil se divit. Údaje, které jsem den předtím pracně naťukal do mobilní verze webu, se vůbec nezobrazily, v textu chyběla písmenka, ale hlavně – vinětu jsem nezakoupil na státním webu edalnice.cz, ale na doméně jménem „czdalnici.cz“. A přitom ještě zaplatil „EKO Manipulační poplatek“ ve výši 165,29 Kč bez DPH.

Dal jsem se tedy do řeči s mluvčím Ministerstva dopravy a dozvěděl se, že tato nekalá činnost je velkým „nešvarem“, ale „ministerstvo dělá opravdu hodně, aby občany ochránilo, např. formou PR článků a výstupů na tiskových konferencích“. A hned mi poslal nějaké příklady. Vůbec jsme si nerozuměli. Já jsem nechápal, že stát, resp. ministerstvo, jehož ministr každou chvíli vykládá kdeco, si nedokáže ochránit prodej v podstatě státní ceniny. Přitom výběrčím „eko poplatků“ je v Česku registrované s.r.o. s konkrétními osobami (tuzemci) v jeho řídících orgánech a těch subjektů, které se zhlédly v tomto typu podnikání, je opravdu jen několik, jak sám mluvčí přiznal. Dokonce antivir ví mnohem víc než český stát, když vám „czdalnici“ z počítačového prohlížeče ihned zablokuje (potenciálně nechtěný obsah), ale bohužel v mobilní verzi ochrana nefunguje. To, jestli pro mě dotyční tu dálniční známku vůbec zakoupili a registrační kód nebyla jen náhodně vygenerovaná čísla, jsem ani nezkoumal. Za nejhorší zprávu tohoto příběhu totiž považuji chování státu.

O něčem podobném jsme psali v minulém čísle v článku Nebát se a krást, kdy jsme popisovali anabázi dvou e-shopů, jimž byla s trochou nadsázky ukradena identita. Zde zase velmi diskutabilní roli sehrály srovnávače. To, že jejich mluvčí označuje podvodný web za „konkurenční obchod“ a jeho jednání za „nekalosoutěžní“, je opravdu na pováženou. Ale jak se ně můžete zlobit, když smyslem pro právo a etiku neoplývá ani český stát?

Úspěšný start do klíčové sezóny roku přeje

Martin Mensa
vydavatel