PNEU REVUE 1 / 24

Hlavní téma prvního čísla nového ročníku Pneu revue bychom mohli pracovně nazvat „Mizející pravdy, aneb Nic netrvá věčně“. Odvětví prodeje a servisu pneumatik sleduji 30 let a mám pocit, že dlouhá léta stálo na axiomech, které se zdály neměnné, věčné a obchod s nimi mohl kdykoli počítat. Nejsem si úplně jist, kdy se to začalo měnit, ale mohlo to být ještě pár let před obdobím covidu.

Za několik let v Evropě vyrostl skoro o desítky procent segment celoročních pneumatik, někdejší popelky mezi segmenty, a současně s tím došlo k zásadnímu otupení postulátu o nutnosti sezónního přezouvání pneumatik. Co bylo příčinou? Popelka tu v klidu spala již dávno předtím, nikdo jí nevěnoval větší pozornost a nic nenasvědčovalo, že se to změní. Mělo by to logiku, pokud by někdo vymyslel převratné technické řešení, ať už v konstrukci či směsi, které by vyřešilo onen odvěký rébus, jak skloubit rozdílné požadavky na pneumatiky v létě a v zimě. Jenže to se nestalo, nebo se mi to alespoň nedoneslo. Tím, že se na „šlechtění“ tohoto segmentu vrhli prakticky všichni výrobci pneumatik, jistě k určitému posunu došlo, ale stále je to jen hledání optimální rovnováhy jednotlivých parametrů. Ano, namítnete – počasí. Trend se sice zdá nevratný, ale myslím si, že na dlouhodobě sestupné křivce stejně budou „zuby“, potažmo třeba dvě tři drsné zimy po sobě. I když se to už vůbec nezdá.

Jiný příklad. Léta byl zákazník učen na tři kvalitativní a cenové kategorie: prémium, střed a budget. „Střední proud“ byl velmi populární, jak mezi zákazníky, tak výrobci, kteří jej všemožně podporovali. Před každou prodejní sezónou zněla v rádiích jména jako Kleber, Fulda, Semperit, Uniroyal a nás třeba i Barum. Pak se někdo rozhodl, že je třeba všestranně podporovat prémiové značky, a tak se do toho šlo na plný plyn – cenově i marketingově. Výsledek? „Value“ segment se pomalu smazal, trh se polarizoval, a co hůř, pojem „prémium“ také vybledl s tím, jak se přestala obsazovat pomyslná druhá příčka. Došlo k určité „komodizaci“ odvětví, což je přesný opak toho, jak by to mělo být.

Odvětví svými veletoči tak trochu zákazníkům zamotává hlavu. A jako by toho nebylo dost, výrobci jim to neusnadňují ani jinde. Nedávno jsme řešili téma stárnutí pneumatik. Pamatujete si pravidlo 4 x 4 zimních pneumatik? Jedna čtyřka se týkala toho, že po čtyřech letech by se měly zimní pneumatiky vyměnit bez ohledu na to, že měly třeba ještě šest milimetrů. Pak někoho napadlo, že by se vlastně mohlo prodat více pneumatik, pokud by se zákazníci postrašili, že se pneumatiky časem kazí. Ten „někdo“ pak pořádně zatopil obchodníkům a problém trvá dodnes. Tím nastoluji jednu z hlavních otázek tohoto tématu: kdo, nebo co je hybatelem změn v odvětví, jak vznikají podněty k tak zásadním změnám, jako je revoluce v celoročních pneumatikách či změny v segmentaci? Je to živelné nebo promyšlené? Je to experiment, který se vymkl z rukou? Je to prostě přirozený vývoj, v němž žádný počáteční impulz nenajdeme? Jsem si jist, že stoprocentně správnou odpověď na tyto otázky nenajdeme. Ale je dobré o nich vědět a občas se nad nimi zamyslet, abychom si stále připomínali, že v dnešním světě jistota neexistuje.