PNEU REVUE 4 / 23

Kdysi se tradovala taková historka. Redaktor rakouské televize oslovoval náhodné kolemjdoucí a ptal se jich, co pro ně znamená pojem „rakouská kvalita“. Jeden z oslovených se zamyslel, vytáhl zapalovač a řekl: „Podívejte, tohle je rakouský zapalovač a rakouská kvalita pro mě znamená to, že když teď stokrát za sebou škrtnu, tak stokrát za sebou zapálím plamen.“

„Tak do toho!“ vyzval jej redaktor a v příštích pár minutách se stalo přesně to, co muž předpovídal. Výrobce zapalovačů ho pak údajně odměnil mercedesem, ale to už je spíš ústní lidová slovesnost. Pravdou ale je, že kvalita s přívlastkem rakouská, německá nebo obecně evropská má zvuk i dnes, mnoho desítek let po této úsměvné události. A platí to i ve sféře pneumatik nebo automobilů. Bridgestone kdysi nazval jednu ze svých značek Europa, automobilka Kia pojmenovala svůj model Ceed (odvozeno od CEE, střední Evropa) a ve městech krouží tramvaje s reklamou na pneumatiky Nexen Tire s upozorněním, že jsou vyrobené v Česku.

Vkrádá se otázka, zda to tak zůstane i v budoucnu. Asi záleží na tom, o jakém se bavíme horizontu. Evropští výrobci budovali své know-how a cizelovali své značky sto a více let, japonští přibližně padesát, korejští dvacet a ti čínští třeba jen jednu dekádu. To je jeden úhel pohledu. Dalším faktorem jsou sociálně-politické poměry. Občas slýchávám od lidí, kteří se vrátili z Číny, názor, jak nás tato země brzy všechny převálcuje. Já si přesto myslím, že svobodný trh a princip rovných příležitostí bude dlouhodobě vždy předbíhat jiné modely. Že suma tisíců a statisíců podnikatelských rozhodnutí (z nichž mnohá budou pochopitelně chybná) bude v součtu vždy efektivnější než centrální řízení jakéhokoli orgánu či panovníka, byť relativně osvíceného. Krátkodobě, za příznivých podmínek, může tento model přetlačit liberální principy, ale v konkurenčním boji na dlouhou trať těžko. Příkladů z minulosti máme dostatek. Centrálně řízený Sovětský svaz dokázal v souboji o dobývání kosmu porážet Ameriku, ale nakonec byl jeho program odsouzen k pomalému úpadku. Stejně tak mohou obří podpory a subvence automobilového průmyslu otřást výrobci aut v liberálních ekonomikách, ale až (slovy M. Thatcherové) „dojdou peníze i těch druhých“, výhoda skončí a s ní i převaha uměle zvýhodňovaných výrobců.

Potíž je ovšem v tom, že Evropa už také dávno není tím liberálním ostrůvkem jako v dobách, kdy ruce rakouského dělníka vyráběly zapalovače. Všudypřítomné dotace a zvýhodňování jedněch před druhými deformuje ekonomiky a v podstatě nás staví do podobné pozice, v jakých se nacházejí centrálně řízené státy. Udržet si konkurenční schopnost vůči zemím s miliardovou populací, které byly před sto lety koloniemi a dnes mají ambice přistávat na Měsíci, bude pro Evropu stále těžší. Stejně jako obhajovat pojem „evropská kvalita“.