PNEU REVUE 1 / 22

Jarní Šina Plus asi tentokrát nevyjde. Bude to poprvé za téměř devatenáct let, co tento ukrajinský oborový časopis o pneumatikách existuje. Je to jako včera, když jsem na jaře roku 2003 letěl do Kyjeva a Žitomiru, abych se zúčastnil uvedení prvního časopisu svého druhu na Ukrajině, a velmi si cením toho, že jsem se mohl na jeho vzniku podílet.

Moje spolupráce s jeho vydavatelem Igorem trvá do dnešních dnů. Neznám klidnějšího a mírumilovnějšího člověka, než je Igor. Vždy jsem obdivoval, s jakým zanícením a houževnatostí svůj časopis dělá, ačkoli podmínky na tamním trhu nebyly nikdy jednoduché. I když se naše kontakty v poslední době omezily na občasný telefonát, výměnu časopisů po autobusové lince Praha–Žitomir a sporadická setkání na evropských výstavách, „věděli jsme o sobě“ a bylo mi potěšením, že některé naše články vycházely i v jeho skvělém magazínu.

Ještě nikdy se mi nestalo, že bych na poslední chvíli měnil úvodník Pneu revue. Původně měl být úplně o něčem jiném, co se mi nyní jeví tak banální jako nákup rohlíku v supermarketu. Tentokrát nešlo jinak. Ihned poté, co Rusové zaútočili na Ukrajinu, jsem Igorovi několikrát volal, dlouho se to nedařilo, až v pátek odpoledne při cestě z práce. Vyjádřil jsem mu sympatie a nabídl ubytování pro jeho rodinu u nás doma. O víkendu jsem svou nabídku zopakoval přes textovou zprávu. V pondělí ráno přišla stručná odpověď: Děkuju, pomáháme naší armádě v Žitomiru.

Nevím, co dodat. Snad jediné: Pneu revue je s Tebou, Ukrajino!

Martin Mensa