PNEU REVUE 3 / 12

Editorial čísla
Již čtvrtý rok po sobě mají pneumatiky s blížící se zimou dodatečné téma, které není v dnešním mediálně přebujelém světě rozhodně k zahození. Zatímco v posledních třech letech živila zájem o tuto oblast legislativa o povinném používání zimních pneumatik (která se rok od roku, jak to u nás bývá, měnila a zřejmě se ještě měnit bude), letos zřejmě získají pneumatiky nějakou tu minutu navíc v „prajmtajmu“ díky euroštítkům, jež rozšíří spektrum informací, které o sobě pneumatiky ponesou. Je hezké, když si naše odvětví získá nějakou tu pozornost navíc, ale v žádném případě to neznamená, že ten důvod pozornosti musí být vždy pozitivní. A není vyloučeno, že to bude zrovna případ štítků. I když to nikdo nepřizná oficiálně, štítky se měly stát nástrojem namířeným proti zaplavování evropských trhů levnými a mnohdy nekvalitními pneumatikami z Asie. Úvaha byla jednoduchá: v Evropě prodávané pneumatiky budou povinně testovány na několik parametrů a podle výsledků řazeny do kategorií označovaných písmeny. Čím vyšší písmeno v abecedě, tím lépe; a naopak. Asijské pneumatiky se ukážou tváří v tvář svým etablovaným značkám jako nekonkurenceschopné. Ze silnic zmizí nebezpečné pneumatiky a ještě se přídavkem ochrání domácí průmysl.

To vše má několik háčků. Za  prvé, nikdo neví, nakolik budou ona písmena, čísla a grafy pro zákazníky vůbec zajímavé. Hodně lidí z řad prodejců, se kterými jsem mluvil, si myslí, že to výběr pneumatik moc neovlivní. (Ostatně téma štítků nebylo až těchto chvil, tedy do poloviny prázdnin, pro české dealery přehnaně záživným tématem. Svorně obvykle tvrdili, že mají důležitější věci na práci, než jsou nějaké štítky…) Jenže předvídat reakce lidí je někdy ošemetné a vůbec není vyloučeno, že štítkové údaje budou naopak lidi zajímat hodně. Co lepšího by si tvůrci tohoto nápadu mohli přát? Jenže poté, co byly zveřejněny již nejedny výsledky testů, možná zamrzl některým úsměv na rtech. Tuší problém a možná by byli rádi, kdyby štítky zmizely z povrchu zemského.

Více o tom píšeme v reportáži z letošního veletrhu v Essenu. Tam šlo spatřit takřka vedle sebe pneumatiky prémiových značek a „no name“ produkty s velmi podobnými štítkovými údaji. „Tihle hoši se hodně zapotí, až budou na podzim zákazníkům vysvětlovat, proč je jejich pneumatika s hodnocením B/C dvakrát tak dražší než deset jiných se stejným nebo dokonce lepším hodnocením,“ konstatoval suše na účet nejmenované prémiové značky jeden Angličan, s nímž jsem hovořil. Zde je třeba opravdu zbystřit pozornost. Čeští motoristé jsou vůči značkám stále relativně loajální, věří v jejich kvalitu a jsou ochotni si za ně připlatit. Veřejnost je poměrně negativně vyhraněna proti „Číně“, za kterou se ovšem nejednou schová všechno, co je cizí a neznámé. Západoevropský zákazník je ve srovnání s tím českým mnohem pragmatičtější, zřejmě i proto, že na cizince je zvyklý v daleko větší míře. Otázkou je, zda fenomén štítků nemůže averzi české veřejnosti vůči asijským pneumatikám otupit a zafungovat tak přesně opačně, než bylo zamýšleno. Hezky česky řečeno, vykonat medvědí službu. V každém případě by  výrobci ani prodejci neměli nástup „doby štítkové“ podceňovat a připravit se na nepříjemné otázky. Evropská administrativa by měla zase garantovat, že všichni budou měřit stejným metrem a nebudou podvádět. Ale je to při počtu výrobců, značek a rozměrů vůbec splnitelný úkol?