Pneumatiky na historická vozidla

Obliba historických automobilů v České republice roste. Škála vozidel je pestrá, od dědečka automobilu až po nedávno vídané škodovky v provozu, které někomu připomínají mládí či dětství. Říká se, že kola dělají auto. Proto by měl každý správný milovník historických vozů mít svůj vůz obut i do historicky věrohodných pneumatik. Pokud si někdo myslí, že na svůj vůz již pneumatiku nesežene, je nejspíše na omylu. Reportáž, kterou jsme připravili s panem Jiřím Geržou z AUTUM CZ, nás zavede do světa „veteránských pneumatik“.

Existuje množství lidí, kteří mají to štěstí, že se jim koníček stal prací a živí je i jejich rodiny. Museli pro to mnoho obětovat a tvrdě za svým snem šli. Druhou, početně určitě menší skupinou, jsou lidé, kterým se koníček a záliba stala také plnohodnotným zaměstnáním, jen s tím rozdílem, že se vše událo náhodně, nečekaně a sami to neplánovali. Zajímavý je příběh pana Jiřího Gerži, který se jen tak „náhodou“ stal prodejcem historických pneumatik. Dnes je největším prodejcem pneumatik na „veterány“ v Čechách a pneumatiky prodává i na Slovensko a do Polska.

Jak a kdy to všechno začalo a co bylo příčinou?
Příjemné povídání začínáme v útulném obývacím pokoji ve Vrchovinách u Nového Města nad Metují ve východních Čechách během krásného říjnového dopoledne. Nejdříve se musím zorientovat v samotné problematice historických pneumatik. Poté, co jsem dostatečně seznámen s přehledem historických pneumatik, se již dozvídám počátky podnikání tak, jak mi je pan Gerža popisuje:  „Věnuji se tomu již 20 let od roku 1996. V té době jsem si udělal živnostenský list ještě z jiného důvodu, ale záhy jsem se začal věnovat této činnosti. Začalo to uvedením prvního produktu na trh, což byly bílé ozdobné lemy na pneumatiky. Vzniklo to tak, že jsem bílé boky na pneumatiky chtěl na svého veterána, na svoji Škodu Felicii z roku 1961, jelikož nebyly dostupné běloboké pneumatiky.  V té době to bylo něco naprosto nemožného. Tehdy mi bylo 18 let. A originální běloboké pneumatiky stály v té době několik platů. Sada vyšla přibližně na pět platů. Bohužel, takové byly ceny, drahý byl dovoz, kurzy měn, DPH, clo i doprava. Levnější alternativu k bělobokým pneumatikám představovaly bílé lemy na pneumatiky, imitující bělobokou pneumatiku. V polovině 90. let jsem tedy začal dovážet bílé lemy a tím to víceméně všechno začalo. Chtěl jsem jednu sadu pro sebe, ale nabídli mi zajímavé slevy za deset  sad a ještě větší slevy za dvacet sad. Tak jsem to prostě risknul a vlastně to hodně ovlivnilo zbytek mého života. Bylo to neplánované a stalo se tak díky koníčku, kterým pro mě historické vozy jsou i nadále. Dnes už jich mám několik. Ujalo se to a o lemy začal být zájem. Protože stejný nápad a touhu po bělobokých pneumatikách měli i jiní zákazníci.“ Takto popsal svoje začátky Jiří Gerža.  Další rozšíření nabízeného sortimentu přišlo až po roce 2005. „Do té doby jsme pracovně cestovali po světě a před tím jsem ještě studoval. V roce 2005 jsem kontaktoval první dodavatele a začali jsme dovážet drátěná kola na automobily, zprvu z USA a pak z Velké Británie na klasické vozy jako Jaguar, MG, Triumph atd. Lidé ode mě kupovali drátěná kola, ale začala být i poptávka po tom, abych jim ta kola obul. První náznaky mých prodejů pneumatik byly nejdříve od dodavatelů z Německa, od nich jsem začal vozit pneumatiky v menším množství a později jsem kontaktoval americkou firmu Coker Tire (ta vyrábí historické pneumatiky vlastní značky, ale také prodává sortiment jiných značek, je to největší prodejce veteránských pneumatik v USA). Bylo to v době, kdy jsme s manželkou v USA pobývali pracovně, takže komunikace s nimi byla taková jednodušší. S první objednávkou mi nabídli zajímavé slevy a víceméně to se mnou zkusili, abych jim dělal autorizovaného distributora pro ČR. Byla to docela náhoda. Oni možná vycítili, že zdejší trh má potenciál a bude růst. V prvních letech jsem samozřejmě nesplňoval minimální limity, abych měl jejich distributorské ceny. Požadovaných limitů jsem dosáhl až v posledních letech,“  shrnul Jiří Gerža.
Celý článek si přečtěte v PR č. 4/2015