Výchova pracovníků pneuservisu

Jaká je obecná úroveň vzdělání a kvalifikace pracovníků pneuservisů v ČR? Je existující systém dostatečně flexibilní v souladu s měnící se tváří pneuservisního i autoservisního odvětví? Má být garantem vzdělávání stát, nebo je to vnitřní úkol odvětví? Úroveň vzdělání se promítá do kvality práce, a protože má pneuservis hodně co do činění s bezpečností provozu na našich silnicích, nelze tyto otázky podceňovat.

Čtenáři našeho webu se občas podělí o drsná svědectví na téma oprav pneumatik, ať už v podobě fotografií nebo videa. Nekvalifikované opravy, které dělají z aut vražedné nástroje, jsou bohužel v Česku na denním pořádku. Na druhé straně téma obecné kvality práce v odvětví není v našich diskuzích příliš frekventované, což může vyvolávat dojem, že majitele a provozovatele pneuservisů příliš nepálí. Ovšem problém kvalifikace se nemusí týkat jen těch nekřiklavějších a (doufejme) nepříliš frekventovaných případů.  Systémová chyba nemusí vyplout na povrch okamžitě, může se jednat o latentní problém, který se naplno projeví třeba až za několik let.

Postupné zaostávání systému vzdělávání v oblasti pneuservisu za překotným vývojem automobilové branže znepokojuje předsedu profesního sdružení Společenstvo vulkanizérů ČR Jindřicha Šafránka. „Vývoj práce dílen zahrnutých pod název pneuservis prošel tak jako u všech lidských činností vývojem. Nejčastější náplní práce  byly v minulosti opravy. Díky robustní konstrukci tehdy používaných diagonálních pneumatik a malé provozní rychlosti se opravovalo mimo poškození patkových lanek téměř vše. Z podvozku se starali naši předchůdci většinou pouze o nastavení geometrie,“ říká Jindřich Šafránek.

Od pneu k podvozkům
Vývojem automobilů a zároveň i stavbou kvalitních silnic se sice zmenšilo nebezpečí průrazů v běhounu pneumatik, ale nastupující radiální pneumatiky byly  zase choulostivější na poškození bočních částí. Zároveň se zdokonalovaly podvozky, ať už z hlediska  komfortu,  pružení, manévrovacích schopností či  zkracování  brzdných drah. Tento úkol si vynutil složitější konstrukci zavěšení kol. To s sebou nese nutnost častější a přesnější kontroly nastavení i pevnosti uchycení. Jednotlivé prvky podvozku, zavěšení kol, řízení a tlumení musí pracovat bez zbytečných vůlí. Jinak je ohrožena správná poloha běhounu pneumatiky vůči vozovce a následně optimální adheze pneumatiky k vozovce.

Jindřich Šafránek dodává: „Práce na pneumatice se tím logicky rozšířila i o nutnou kontrolu a práci na podvozku vozidla. Tento vývoj klade nové požadavky nejen na technické vybavení dílen, ale zároveň i ve značné míře na znalosti pracovníků. V době, kdy do práce podvozku automobilu zasáhly i funkce ovládané řídící jednotkou vozidla, je nevyhnutelné trvalé a systematické proškolování pracovníků.“

Komplexní pneuservis
Proto dnes Společenstvo vulkanizéru propaguje uznání kvalifikace „komplexní pneuservis“ a  pracovníků v něm pracujících za „mechaniky komplexního pneuservisu“ s dostatečně hlubokými  znalostmi nejen konstrukce, materiálů a technologie pneumatik, ale i jako odborníky na konstrukci a fungování vozidla jako celku, zejména jeho podvozku.
„Dovoluji si tuto činnost přirovnat k práci ortopeda, kterého navštívíte při potížích s chůzí spíše než praktického lékaře,“ dodává Šafránek.

Proces uznání profese mechanik komplexního pneuservisu řeší Společenstvo již několik let přes Národní soustavy kvalifikací. A jak říká Jindřich Šafránek, nikoli z formálních důvodů jako fiktivní řemeslo: „Opravdu cítíme, že je potřeba důležitou a zodpovědnou práci lidí v tomto oboru postavit na úroveň jí náležející. Dnes je situace taková, že je velmi obtížné dokvalifikovat či rekvalifikovat jakéhokoli člověka bez konečného vysvědčení, čeho vlastně vzděláváním dosáhl. Dnes nastoupí dráhu vzdělání jako ´nádeník´ a na závěr jím vlastně zůstává.“

Celý článek si přečtěte v PR č. 4 / 2013

Napsal: redakce