Nouzové opravy pneumatik

V minulém čísle jsme se zmínili o vulkanizačních zařízeních a jejich používání, v předcházejících číslech o lokálních opravách všech typů pneumatik a také o jejich reopravách. Postupně jsme tak prošli tzv. trvalým opravami. V článku v čísle 4/07,...

V minulém čísle jsme se zmínili o vulkanizačních zařízeních a jejich používání, v předcházejících číslech o lokálních opravách všech typů pneumatik a také o jejich reopravách. Postupně jsme tak prošli tzv. trvalým opravami. V článku v čísle 4/07, který se týkal oprav v osobních pneuservisech, jsme se krátce zmínili o opravách dočasných nebo také nouzových. O nouzových opravách se hodně diskutuje v posledním období, především v souvislosti s novou vyhláškou o povinné výbavě vozidel a případném zrušení rezervních kol ve vozidlech. Ve vyhlášce je také zmínka o soupravách na nouzovou nebo bezdemontážní opravu pneumatik. V tomto článku se tedy podíváme na možnosti a trendy při nouzových opravách pneumatik.

Nouzové opravy, zmíněné v jednom z minulých článků, se týkali především opravného materiálu typu těsnících ucpávek. Kromě tohoto typu materiálu se objevili a budou objevovat další varianty související s pneumatikami a disky standardního typu, tak aby si mohl řidič vozidla utěsnit poškození a pokračovat v další jízdě. Takže se také krátce zmíníme o bezprostředním provedení nouzové opravy a pravidlech pro další používání poškozené pneumatiky. Abychom se mohli k dané problematice ještě více přiblížit, pro tento článek se coby autor více zosobním a budu popisovat svoje postřehy a více jak desetileté zkušenosti.

Rychloopravné materiály v nouzi
Od začátku mé profesní kariéry jsem byl v kontaktu především s informacemi o opravách pneumatik zdemontovaných z ráfku, o tzv klasických nebo trvalých opravách, které se většinou aplikují z vnitřní strany. O nouzových opravách se hovořilo především v souvislosti s těsnícím rychloopravným materiálem různého tvaru, např. tyčinky (knotu) nebo mašličky (Sealastic). A především v souvislosti s některými speciálními stroji - stavebními, lomovými a zemědělskými. Nutnost jejich nouzových oprav byla dána především potřebou rychlého dokončení práce nebo přesunu hmotnostně těžšího stroje z terénu na odstavnou plochu. Výhodou nouzových oprav u těchto strojů je, že se pohybují nízkými rychlostmi a většinou mimo silniční provoz. Navíc po provedení opravy s dovětkem, který upozorňuje uživatele stroje na nouzovou opravu a potřebu předělání, v případě odstávky, na opravu klasickou. Co se týká osobních a nákladních vozidel, většina řidičů v té době řešila problém defektu výměnou rezervního kola za poškozené a následnou návštěvou v odborném servisu. Pokud použil nouzovou opravu, tak opět s důrazem na potřebu zastávky v nejbližším odborném servisu, kde mu bude pneumatika zkontrolována na možnost dalšího použití v provozu a případně předělána na opravu klasickou. Přibližně před osmi lety se mě jeden známý z pneuservisu dotazoval na to, jestli něco vím o přípravku, který po aplikaci do pneumatiky utěsní poškození v běhounu. Abych mu mohl odpovědět, zjistil jsem si několik informací o prostředcích, které jsem si pracovně pojmenoval tekuté duše. Prakticky ve stejné době jsem shlédl prezentaci k problematice systémů na kontrolu tlaku v pneumatikách, ve které byla také zmínka o systémech pneumatik a disků, resp. kompletních kol, na nouzové dojetí po ztrátě tlaku.

Bez rezervy to jde také
Poprvé jsem tak začal více vnímat názvy PAX, run-flat, Support Ring, se kterými jsem se v průběhu dalších let setkal na vozidlech z reálného provozu. Především s pneumatikami typu run-flat, jejichž demontáž a montáž není, vzhledem ke speciální výztuze v bočnici, srovnatelná se servisováním standardních pneumatik. Run-flat pneumatiky jsou namontované na standardních discích, na rozdíl od systému PAX, který je zkompletován ze speciální pneumatiky, disku a opěrného kruhu, nebo od systému Support Ring, složeného z disku a pneumatiky standardní, vyztužené bezpečnostním kruhem. Dalším specifikem výše zmíněných systémů na nouzové dojetí je nutnost kontroly tlaku v pneumatikách, většinou spojená s elektronickými senzory spojenými s ventilem, což byl další možný problém pro demontáž a montáž pneumatiky. Takže záležitosti kolem nouzového dojezdu se staly samostatným tématem pro prezentace a školení. Součástí byla také zmínka o dalších dojezdových systémech kompletů kol, které se vyvíjeli od začátku sedmdesátých let. Z toho je patrná snaha, jak výrobců pneumatik, tak výrobců vozidel, nalézt a následně uvést do provozu kola, na kterých se i po defektu může bezpečně pokračovat v další jízdě. Výhodou konečného řešení je zrušení výměny rezervního kola za poškozené a v podstatě zrušení rezervního kola z povinné výbavy. Výrobci vozidel se k této myšlence ubírali již v minulosti, kdy v některých sériích vozidel nebylo rezervní kolo, ale rychloopravná sada s malým kompresorkem. Tím se postupně zvětšil také tlak na výrobce těsnících přípravků, kteří se snažili hledat další varianty.

Celý článek si přečtěte v PR č. 4 / 09