Kdo převezme žezlo

Německý hospodářský zázrak z 50. a 60. let minulého století s sebou přinesl vzestup středního stavu, vznik mnoha malých a středních firem, jež měly většinou pevný rodinný základ. Nyní po čtyřiceti až padesáti letech přichází čas na předání žezla v...

Německý hospodářský zázrak z 50. a 60. let minulého století s sebou přinesl vzestup středního stavu, vznik mnoha malých a středních firem, jež měly většinou pevný rodinný základ. Nyní po čtyřiceti až padesáti letech přichází čas na předání žezla v rodinném podniku mladší generaci. Ne vždy a všude se to však daří.

Přes značné rozdíly mezi českou a německou podnikatelskou sférou mohou být problémy s následnictvím v rodinných podnicích právě tím, co mají obě národní sféry společné: čeští podnikatelé zakládali své firmy mnohem později – až v 90. letech – ale byli v té době zpravidla také starší, takže následnictví v čele firmy může přicházet na pořad dne právě nyní.

To, co platí pro rodinné podniky obecně, platí i pro podnikání v oblasti pneuservisu a obchodu s pneumatikami, byť má tento obor určitá specifika. Například obchodník s pneumatikami budoval svou firmu od piky, a když se po letech konečně stal králem lokálního trhu, objevila se konkurence, s níž není snadné bojovat: internetový obchod. Jinou konkurencí jsou řetězce pneuservisů a obchodů s pneumatikami, jež provozují buď přímo výrobci pneumatik, velkoobchod nebo jiné subjekty. Někdy není snadné tlaku takového řetězce odolat, neboť ten – v zájmu „vyčištění terénu“ – předloží nabídku, která se neodmítá. Jindy je majitel nucen firmu prodat proto, že řetězec, který jej obklopuje ze všech stran, jej k tomu přinutí „nerealistickými“ cenami svých služeb. O rodinné jméno firma zpravidla přijde i při „dobrovolném“ vstupu do takého řetězce.

Problémy s následnictvím v rodinných firmách však mohou mít i zcela jiné důvody. Časopis Autohaus přinesl nedávno výsledky rozsáhlého průzkumu, v němž zjistil, že jen 39 % autosalonů, jež jsou rodinnými podniky, přechází ve vlastnictví na syna či dceru majitele. Ve zhruba stejném počtu případů však majitelé firem nemají buď vůbec žádného, nebo žádného v úvahu přicházejícího dědice. Jindy je příčinou problémů s následnictvím opožděné rozhodnutí: Když například syn podnikatele získá všechny potřebné znalosti a dovednosti a je i dobrým manažerem a jeho otec s předáním podniku stále váhá, pak se může stát, že například 40letý potomek již ztratí o převzetí firmy zájem. Jiným problémem mohou být spory v rodině. Například při náhlém úmrtí majitele se potomci nebo jiní dědici nemohou dohodnout na převzetí firmy. Zmíněný průzkum časopisu Autohaus totiž ukázal, že závěť týkající se vlastního majetku sepíše jen necelá polovina podnikatelů.

Jak autosalony, tak pneuservisy a pneuobchody jsou v Německu velmi často rodinnými podniky. Přesto podle Institutu pro výzkum středního stavu (IFM) přechází vedení těchto firem do rukou rodinných příslušníků jen v necelé polovině případů – 43,8 % (u samotných autosalonů 39 % – viz výše). Ve zhruba deseti procentech případů jde o předání do rukou jednoho či více spolupracovníků, resp. zaměstnanců, ve více než 16 procentech případů do rukou externího vedení. V přibližně pětině případů původní majitelé svůj podnik prodají a ve zbývajících asi osmi procentech případů činnost firmy ukončí.

Existují ovšem i jiné formy ukončení vlastní aktivity v podniku. V Německu je dost oblíbené, že si majitel ponechá pozemek a firmu pronajme. Jindy si v ní zase ponechá určitý podíl a po nějaký čas působí jako jednatel firmy. Protože rodinný podnik je často „životním dílem“ majitele, nejde při jeho předání jen o finanční, ale mnohdy také o „srdeční“ záležitost. Objevují se totiž takové otázky jako: Kdo povede firmu v mém duchu?, nebo Co se stane s dlouholetými zaměstnanci, bez jejichž pomoci by podnik nebyl tím, čím je dnes? V neposlední řadě se ovšem vynoří i otázka: A co mám vlastně celý den dělat?

Pomoc při hledání odpovědí na tyto otázky mohou – v případě, že podnik nepřejde do rodinných rukou – poskytnout daňoví poradci, banky a rovněž poradci, kteří se – v Německu to tak funguje – specializují na poradenství pro otázky následnictví. O potřebě a serióznosti této služby vypovídá už sama skutečnost, že existuje.

Nedělat si iluze
„Hlavně nežít v iluzi, že dítě jednou rodinný podnik převezme. Je lepší firmu prodat nebo svěřit zkušeným manažerům než se dívat, jak to s ní jede z kopce,“ tak nějak by se dal shrnout názor bratrů Pavla a Petra Procházkových, kteří řídí rodinný podnik, založený začátkem 90. let jejich otcem. Společně vybudovali podnik, který patří k předním „hráčům“ na českém trhu.

Petr Procházka říká: „Pokud mají děti o firmu zájem a v určité fázi ji převezmou, je to pochopitelně dobré. Když navíc představitel starší generace může dál do firmy docházet a pracovat pár hodin denně – třeba se starat o důležité kontakty či jinak pomáhat – je to úplně ideální stav. Ale na této myšlence člověk nesmí lpět. Nic na světě není ideální, a tak se musí smířit s tím, že to tak nemusí dopadnout.“ A Pavel Procházka k tomu dodává: „Nejdůležitější je dát dětem v rámci možností co nejlepší vzdělání. Pak už se musí rozhodnout samy, jakou cestou chtějí jít. Proč tlačit dítě do toho, aby převzalo pneuservis, když má vlohy na úplně jiné věci?“

Celý článek si přečtěte v Pneu revue č. 4 / 07.