Pneurevue.cz » Aktuální číslo » PNEU REVUE 3 / 20 » Čtvrtstoletí s Pneu revue: 25 let do minulosti a zpět
Na tomto místě obvykle uveřejňujeme náš pravidelný rozhovor vydání, ale protože do tohoto jubilejního, stého časopisu je vložena příloha, která je postavena právě na rozhovorech, rozhodli jsme se věnovat tento prostor malé retrospektivě – prolistovat stará čísla a připomenout zajímavé články, rozhovory a události, které lemovaly tuto epochu. Za poslední čtvrtstoletí se toho událo ve společnosti opravdu hodně, a pneu branže nezůstala stranou.
Hned v úvodu „nultého“ čísla, které mělo 36 stran, se čtenář dozvídá, že „pneumatiky jsou významným faktorem, který determinuje bezpečnost, hospodárnost, komfort a dotváří image každého vozu“. Pod tím se se lze směle podepsat i dnes, jen mně vrtá hlavou, kde jsme přišli na tu „hospodárnost“, neboť v polovině 90. let se na pojmy jako valivý odpor a úspory PHM ještě moc nehrálo. Inu, byli jsme asi také trochu vizionáři. Za připomenutí stojí rozhovor s předsedou výkonného výboru a jednatelem tehdy již přes dva roky fungující společnosti Barum Continental Petrem Zítkem. V něm zmiňuje jednu zajímavou věc – že jednání s Continentalem se v květnu 1992 zcela rozpadlo a začalo od nuly. Ale už 21. 12. 1992 byly podepsány všechny smlouvy a 1. 3. 1993 vznikl společný podnik. A tak nebezpečí, že se otrokovický Barum bude ubírat – slovy pana Zítka – cestou „dobrodružného trpaslíka“, bylo zažehnáno.
A čas šel dál. Ve druhém čísle ročníku 1996 se čtenář třeba dozvěděl, že Josef Chára je „podnikatelem z donucení“ a že za obutí kola u něho zaplatí zákazník 85 Kč. Vezmeme-li v úvahu, že některé „garážové“ servisy dnes stále přezouvají auto za „pětistovku“, máme tu ekonomický rébus. V jarním čísle ročníku 1996 jsme také přinesli první reportáž ze zahraniční testovací akce – redaktor Martin Linhart, dnes tiskový mluvčí Ford Motor Company, navštívil italskou Monzu, kde si vyzkoušel pneumatiky Pirelli P7000.
V roce 1996 jsme také začali s populární a někdy také kontroverzní rubrikou „V kůži zákazníků“. Podobně jako Louis de Funès ve filmu Křidýlko nebo stehýnko jsme pak po mnoho let objížděli republiku a zjišťovali nikoli úroveň francouzské gastronomie, ale českých, moravských a slezských pneuservisů. A občas to bylo velmi zajímavé. Zajímavé bylo i naše pravidelné cenové srovnání „doporučených maloobchodních cen importérů“, které jsme někdy v této době začali uveřejňovat. Úsměvné bylo palcové rozpětí 13“–15“, stejně jako fakt, že v největším z těchto rozměrů stály prémiové zimní pneumatiky i přes 5000 Kč za kus. Na trh mezitím přicházely nové značky – např. Bridgestone, kterou první šéf českého zastoupení Robert Koutný označil v titulku jednoho z „devadesátkových“ čísel za šanci pro dealery. Nebo Dunlop – ten v té době zastupovala firma Europneu a její inovativní ředitel Emil Langer. Dunlop měl v té době velmi zajímavý tržní podíl.
V proudu událostí konce 90. let skoro zapadla krátká informace v podzimním čísle ročníku 1997 o plánech České gumárenské společnosti, do níž vstoupila společnosti S.K.I. Trust s pestrou škálou aktivit zejména v maloobchodu s potravinami a drogerie. Živě si vzpomínám, že jsme to v redakci hodnotili jako jistý „tunel“, ovšem opak byl pravdou – byl to začátek jednoho z nejpůsobivějších podnikatelských příběhů porevoluční éry, který úspěšně transformoval nikoli nepodstatnou část české gumárenské výroby, jež zbyla po privatizaci Barumu Continental.
Společenstvo vulkanizérů jako čerstvě založené „cechovní“ sdružení pneuservisů varuje na stránkách Pneu revue před malověrností výrobců a importérů, kteří „bourají dlouho budované vztahy s prvním ekonomickým mrazíkem, který se v našich krajích usadil“. V tom, že „přijdou ještě větší mrazy“, mělo Společenstvo dobrý dohad.
Tematická náplň Pneu revue se v té době bouřlivě rozvíjí s tím, že na trh vstupují nové subjekty, přicházejí nové technologie nebo další investice ze zahraničí. Pravidelné místo dostává protektorování za studena, pneuservisní technika, opravárenství či specializovaný multiznačkový velkoobchod – nový fenomén, který v Pneu revue „odpálil“ rozhovor s Jaroslavem Lochmanem, zakladatelem společnosti GPD.
Konec „devadesátek“
První číslo ročníku 1999 přichází v nové grafické úpravě a na rekordních padesáti stranách. Přestěhovali jsme se na novou adresu (kde jsme setrvali až do konce roku 2019), ale především – Pneu revue se dočkala prvních internetových stránek. Této události byl věnován dokonce celý odstavec v úvodníku, hlásající, že si ji „za relativně krátkou dobu otevřelo více než 250 zájemců o pneumatiky“. Rokem 1999 – zdá se – končí cenová selanka uplynulé dekády a éra, kdy ještě „marže stály za to“. „Společenstvo ve svém dopise, adresovaném osmi zástupcům továren a vybraným médiím včetně Pneu revue, poukázalo na to, že se v síti hypermarketů Globus a Hypernova prodávají pneumatiky Goodyear, Sava, Debica a Barum… že nemají přiložen návod k použití… a že ceny hluboko klesly pod doporučené ceny továren… a to často o více jak 20 %,“ píšeme v úvodníku. Být tehdy prorokem, řekl bych: „Bude hůř, pánové!“ Jenže proroky jsme nebyli, neboť ve stejném článku jsme psali, že „si trh problém vyřeší sám a že 99 % řidičů bude nakupovat a servisovat pneumatiky na místech k tomu určených“. Škoda že nás tehdy nenapadlo, že ten internet, který jsme měli jako jedno z prvních médií, lze použít i na jiné věci než na „špičkový informační servis“.
S podzimním číslem Pneu revue ročníku 99 vychází první „osvětový“ plakát na podporu zimních pneumatik, který jsme pak zopakovali – samozřejmě v různých grafických a obsahových provedeních – ještě přibližně desetkrát. Jeden z plakátů byl na téma pravidlo 4x4 zimních pneumatik (4 mm, 4 měsíce, 4 roky, 4 kola), které jsme vymyslely a které se pak stalo hojně využívaným v různých formách komunikace včetně reklam. A symbolicky v posledním vydání 90. let vychází článek britského publicisty Davida Wilsona Výzva jménem internet. Zatímco autor vnímá internet především jako informační a komunikační kanál, který by neměl opomíjet žádný pneuservis, pouští se i do širších úvah: „Když si člověk uvědomí, jaká část obchodu probíhá na dobírku v sektorech, jako je 4x4, motorsport a tuning, je jasné, že nepotrvá dlouho a prostřednictvím internetu se začnou prodávat konečnému uživateli také pneumatiky.“ A dodává, že „pokud si lidé přejí nakupovat pneumatiky přes internet, někdo jim v dohledné době tuto možnost nabídne“. A na závěr autor konstatuje: „Úkol, který nyní před tradičním obchodem s pneumatikami stojí, zní: nabízet své výrobky i služby on-line bez toho, aby se rozpoutala ještě ostřejší cenová válka, než dosud existuje.“ Jak toho dosáhnout už autor neuvádí (v opačném případě by dnes byl nositelem Nobelovy ceny za ekonomii).
Celá článek si přečtěte v Pneu revue č. 3/20