Cenomor

Rok se začíná pro obchodníka s pneumatikami bivakováním před obrazovkami počítačů a hypnotizováním dodavatelů a konkurence. A nebývá to hezké období.

Až letos nejpitomější měsíc gumaře – únor – prosvítily paprsky naděje a požehnání.

Evropská komise se zpožděním a velmi opatrně vstoupila do souboje s čínskými pneumatikami. Konečně rozum zvítězí nad lácí a kola evropských fabrik a kotle protektoroven se rozpálí do běla, zaznělo na našem firemním dvorku. Poměry na trhu se zcela jistě harmonicky stabilizují, cizáci vyklidí ryze evropský obchodní prostor a všichni budeme šťastní a bohatí.

Ratolest míru bohužel zetlela dříve, než se mohla zazelenat.

Jarmark marnosti
V průběhu jednoho jarního profesního soaré pořádaného prémiovou značkou zazněl polohlasem názor, že letošní sezona je už zase divná, cenotvorným hybatelem jsou bez ohledu na restrikce stále čínská nákladní kola a kde vyšuměl Číňan, vplížily se obě ruské značky. A bohužel, právě výrobci z klubu Europoolu jsou ti, z jejichž koláče se ujídalo východňáry nejvíce. Pokud si porovnáme zlehka ovíněné tvrzení s dostupnými fakty, zjistíme překvapivé skutečnosti.

Zatímco dodávky 84 tisíc nákladních pneumatik klubu Europool na sklady dealerů zůstaly za prvé pololetí 2018 prakticky na stejné výši jako v roce předchozím, východní dodavatelé mohli aspirovat na skokany roku.

V prvém pololetí 2018 – už v období antidumpingu – se dovoz z Číny dokonce navýšil o dalších 7 % na 37 000 kusů.

Ovšem nákladní kola Made in Russia vykázala stachanovský růst dovozu 67 % s celkovým počtem importovaných 26 000 kusů.

Vzhledem k tomu, že statistika dovozu do České republiky díky platné metodice evidence odráží jen část skutečných dovozů, reálná čísla mohou být ještě vyšší.

Divné časy
Koncerny vyvolaná restrikce proti čínským značkám měla bohulibé oficiální, ale i nevyřčené cíle.

Ty deklarované měly pochopitelně napomoci ochraně evropských pracovních míst a zlepšit finanční a ekonomické ukazatele výrobců, neoficiálně se mohlo jednat i o drobnou čistku mezi příliš vzpurnými dovozci zboží z Východu ve prospěch konzervativních domácích výrobců a jejich vlastníků.

Umím si představit, jak cenaři, ranaři a marketologové plánovali od léta prudce rostoucí blesky cenových indexů klubu Europool a výrobci protektorovacích materiálů snili o strmých křivkách růstu. Jako vždy se něco pokazilo a hlavně – nikoho nezajímala reakce těch, kterým byla tato plánovaná poselství určena a se kterými se zatím nikdo moc nebavil – prodejcům, servisům a koncovým uživatelům.

Trocha teorie
Jaro a léto 2018 měly být v segmentu nákladních pneumatik a servisních prací dlouho očekávaným obdobím cenového růstu. Ten, kdo umí kalkulovat, pracovat s náklady a chce nebo musí dále investovat do rozvoje firmy a personálu, nemůže být s cenami – přesněji řečeno s obchodní přirážkou – spokojen.

Je podivné, že konstrukce ceny a marže v českém potravinovém řetězci dovozce – velkoobchod – servis nebo konečný spotřebitel jsou příznivější u nezávislých dovozců a nezávislých značek než u sofistikovaně řízených koncernových produktů. Prodat prémiovou pneumatiku XY k dalšímu prodeji je takřka cenově neprůchodné, pokud ji dotyčný nechce rovnou za odvoz z citových důvodů věnovat. Nezávislí dovozci s neprémiovým zbožím jsou schopni naproti tomu nakoupit v zahraničí a připravit svým odběratelům cenovou politiku, která umožní jak prodej k prodeji, tak i následný prodej koncovému zákazníkovi s marží. Zdali si przní cenovou politiku v otevřeném evropském prostoru koncerny samy sobě nebo je to důsledek přelévání zboží odněkud někam, kdy z výkazů a statistik nelze vystopovat ani zemi nákupu, ani trasu tranzitu, to necháme posoudit odborníky.

Řešením by mohlo být čipování zboží a sledování elektronických stop. Není tajemstvím, že někteří výrobci v určitých segmentech pneumatik k tomuto opatření přistoupí. A budou regulovat trh pravidly, hrozbami a sankcemi.

Není většího konkurenta prodejci prémiové značky, než je jiný prodejce téže značky. Ovšem u nekoncernovým nezávislých dovozců se rozhodně nejedná o žádnou idylu. V prostředí takřka nepřátelském však vytvářejí občas snesitelné podmínky k mičurinskému růstu.

Trocha praxe
Faktickým důsledkem stále ještě citelného přetlaku dostupného zboží na českém trhu je hlavně to, že ceny na pneumatiky klubu Europool zatím nerostou, jsou v lepším případě zastabilizovány, v horším a častějším případě jsou pobídkami a pákami nad rámec oficiálních ceníků dále tlačeny dolů. Což rozhodně není to, co se plánovalo.

A pokud ceny oficiálně rostou, je jejich růst na úrovni inflačního cíle ČNB – to jest na úrovni mezi dvěma až třemi procenty ročně.

U čínských pneumatik prakticky všichni dovozci a prodejci zvýšili ceny od března a dubna tak, aby jim pokryly možné nebo už faktické dopady antidumpingu. K překvapení všech jsou poptávány i dnes za cenu výrazně vyšší – řádově 1200 a více korun za kus. V cenovém skoku už ceny na čínské pláště dokonce dohnaly a předehnaly ceny na ruské nákladní pláště, přičemž se z pohledu užité technologie a reálného užití jedná o hráče rozdílných fotbalových soutěží.

Celý článek si přečtěte v Pneu revue č. 3/2018