Bo je to tak …

Po šesté hodině ranní usedám do modrého sedadla Pendolina, abych si na úvod dne užil necelé tři hodinky pohodlného cestování. Na zastávce Ostrava-Svinov na mě čeká Škoda Fabia z půjčovny, ta mě doveze do čtyř předem vybraných ostravských pneuservisů, kde se dozvím, jak se jim zde žije.

Kdyby nás zajímalo pouze tady a teď, pak bychom nemohli být v civilizovaném světě, pohybujícím se po časové ose, ale na pustém ostrově, kde nás nezajímá čas, ale jen momentálně plný nebo prázdný žaludek a pocit tepla nebo zimy. Kdyby nás zajímalo pouze tady a teď, tak bychom nemuseli nikam jezdit a takový článek by se dal spíchnout od počítače.

Pneuservis nemá v očích zákazníků konkrétní tvář. Pneuservis je pro většinu lidí nezbytná instituce, z níž po namíchání správných ingrediencí vypadne na dalších šest měsíců funkční a legislativu respektující automobil. Nás však zajímají lidské osudy, které jsou za tím kterým pneuservisem skryté a které většinu zákazníků nezajímají. Nás ale také zajímá, jak se jim v daném regionu žije. Tedy nejenom žije, ale jak se v něm žilo a jak se v něm podle spontánního vývoje trhu s největší pravděpodobností žít i nadále bude. Proto je nutné podniknout tu štrapáci na druhou stranu republiky, protože bez ní by ta výpověď žádnou tvář neměla.

Milan Hudák, H&P v.o.s., Krmelínská 786/1, Ostrava-Hrabová
S pneuservisem jsem začínal před více jak 26 lety. Sestra dělala již za minulého režimu vedoucí pneuservisu a já jsem k ní chodil na brigády. Tehdy se zrodil můj sen, mít vlastní firmu, vlastní pneuservis. Ten sen se začal naplňovat již v roce 1989, kdy jsme si od manželky z práce odkoupili starý náklaďák a začali jsme rozvážet zboží pro různé přepravní společnosti. Vozili jsme jak stavebniny, tak i zeleninu, prostě cokoliv, co bylo potřeba. Tím jsme si vydělávali peníze na postavení vlastního pneuservisu.

Pozemek se nám tehdy podařilo dostat do nájmu a za podpory rodiny jsme si tehdy vzali náš první úvěr a šli jsme do toho. Servis jsme otevřeli v neděli 1. 9. 1991 a samozřejmě ten první den nepřišel ani jeden zákazník. Za to hned druhý den, v pondělí 2. 9., přišel pán z finančního úřadu. V ruce měl barevně podtržené kapitoly ve skriptech a oznámil nám, že jde na kontrolu daně z obratu. Tím jsme zjistili, že taková daň existuje a manželka hned začala pátrat po povinnostech, které v.o.s. vyplývají z podvojného účetnictví. Ten pán záhy odešel, protože jsme ještě neměli žádné tržby a on tím pádem neměl co kontrolovat.

Tehdy jsme bez problémů sehnali zaměstnance, kteří měli zájem pracovat v soukromém pneuservisu a nebyl problém je učit pracovním postupům tak, jak jsem se to sám nedávno před tím učil já.

Ono totiž to přezouvání není tak jednoduché, jak to pro mnohé vypadá. Proto také nepřezouváme v garáži za 400 korun, bez účtu, bez pořádných strojů a materiálu a bez svědomí. Začali jsme vlastně jako jedni z prvních s touto činností v Ostravě a nikdy jsem netoužil rozjíždět firmu do velkých obrátek. Naším cílem bylo pracovat, dát práci několika málo jiným lidem a dělat to, co nás baví. A můj sen prodávat pneumatiky Michelin se mi splnil také. Začali jsme s Michelinem za doby pana Stoklasy, na to období mám hodně pěkné vzpomínky. Abychom věděli o produktech, které prodáváme, vše, navštěvovali jsme výrobní závody anebo různé testovací okruhy, kde jsme se mohli o kvalitách a výrobních technologiích na vlastní oči přesvědčit. To se však dnes, bohužel, velmi ztížilo, protože dovozce pro nás nedělá nic a ti, co touží po rychlém a bezpracném zisku, tím myslím především eshopy s levnými pneumatikami, jdou za svým cílem za každou cenu a mají své prodejní ceny mnohdy nižší, než jsou naše nákupní. To by přece s tichým souhlasem výrobce nebylo možné.

Zákazníci tím většinou udělají nějakou konkrétní zkušenost, některým se to podaří a někteří koupí z důvodů neznalosti špatné pneumatiky, se kterými pak mají problémy. Musejí je vracet a nakupovat ty správné, čímž se jakákoliv finanční výhoda internetu vytrácí. Na to si ale musí přijít sami. Pak jsou tady lidé, kteří k nám přijdou, vyptávají, sbírají informace a nakonec jdou a nakoupí na internetu. S tím se nedá nic dělat, s tím musíme žít. Nebo že bychom to začali účtovat?

V roce 2000 se mi podařilo sehnat pozemek v Ostravě-Hrabové, vzali jsme si tentokrát mnohem větší úvěr a postavili dnešní provozovnu, do které jsme postupně získávali zákazníky. Jsem rád, že se většina z nich vrací a jsou s našimi službami spokojení. Takže, co jsou naše dnešní hlavní problémy? Mohly by se mezi ně řadit dlouhodobě nízké ceny, které nereflektují naše zvyšující se náklady. Jsou to také vysoké odvody z mezd a žádná podpora malého podnikání ze strany státu. Úlevy se u nás poskytují jen velkým firmám. Je to smutná ukázka špatné politiky státu, resp. konkrétní politické reprezentace, která pro rozvoj nejpočetnější podnikatelské skupiny nedělá nic. Naopak, jen nám naši denní práci stále dalšími nařízeními ztěžují.

Od počátku jsme chtěli být soukromý nezávislý pneuservis, ale trh se vyvíjel jinak. Začaly se vytvářet skupiny silných. My jsme však nechtěli, aby nám nějaký manažer nadnárodní společnosti diktoval, co všechno musíme udělat, abychom mohli prodávat jejich produkty v naší vlastní firmě. Před deseti lety jsme se ale stali součástí sítě Point.S, která je volnější a toto členství v síti má pro nás i jakési výhody. Prodáváme pneumatiky, které nejde jinde koupit a o jejichž kvalitě jsme přesvědčení. Také je zde další výhoda, že na těchto pneumatikách máme dodavatelem zajištěnou mírně lepší marži, abychom mohli generovat prostředky na krytí nákladů. Internet nikdy nemůže u těchto pneumatik zničit jejich cenovou stavbu. Výhodou Point.S je také to, že někteří firemní zákazníci chtějí mít pro celou flotilu jednoho silného dodavatele na poskytování všech služeb spojených s pneumatikami a rychloservisem. 

Celý článek si přečtěte v Pneu revue č. 3/2017

Související články

• Nejprve bedminton, až později pneuservis
• Tepelná čerpadla, solární panely i odmrazená lednice
• Život po pneumatikách
• Agro pneu bez servisu? Nesmysl!
• Cena změny