Pro rychlost i pro krásu

Pamatujete si ještě na první pneumatiky od Matadoru, které dobře vypadaly? Na tvarech černé hmoty se podepsal slovenský designér Libor Žikla. Dnes ředitel agentury L´FABRICA hovoří o boji designu s fyzikou, ale i s lidským faktorem.

Jak se mladý designér dostane k navrhování pneumatik?
Během studia průmyslového designu jsem byl na brigádě v Matadoru Púchov, ale tehdy tam nebyl prostor pro designovou  tvorbu. Až v roce 1998, kdy jsem ukončil školu, mi ředitel výzkumného ústavu v Matadoru zavolal a nabídl spolupráci. Tehdy startoval nový projekt vývoje pneumatik Aquilla a Winterra. Byl to na tu dobu doslova boj s větrnými mlýny, ale historicky se to jednoznačně ukázalo jako pozitivní cesta. Tyto projekty učinily velký skok v rámci myšlení, technologie, výroby i obchodních názvů.

Aquilla byla první pneumatikou, která již nebyla jen shlukem lamel, její dezén pěkně vypadal. Jak jste ho navrhovali?
V těch dobách se dezény často blížily dezénům světových značek, protože měly dobré výsledky v testech a dobře se prodávaly. Přemýšleli jsme, co udělat jinak a nekopírovat. Nejdříve jsme vymysleli téma či symboliku, cílenou na daný segment a zákazníka, například plášť, který by směřoval do 16palcových a větších rozměrů. Tehdy zrovna začínal trend velkých disků a pneumatik. Řešili jsme, proč designově nesloučit vrchní část pláště s boční stěnou pneumatiky, což ovšem tehdy znamenalo obrovský technologický problém. Nebýt lidí, kteří byli ochotní bojovat za nové myšlenky, asi bychom se neposunuli dál. Samotný vývoj pneumatiky je kompromisem vlastností na suchu, mokru, valivého odporu a životnosti.

Jak funguje komunikace s vývojovým týmem při designování pláště?
Nejde o kvantum lidí, kterým by bylo třeba věci vysvětlovat. Za vývoj jich zodpovídá jen několik. Během vývoje se nejdříve hodně skicuje a diskutuje, potom se skici přenášejí do elektronické podoby. Vyberou se nejlepší návrhy, zkonvertují do 3D a potom se pneumatika ladí v počítači. Velmi nápomocná a dnes již nenahraditelná část vývoje je tzv. 3D tiskárna, která okamžitě ukáže i marketingu reálnou část výrobku v měřítku 1:1. Samozřejmě i já jsem musel nasát fyziku, která je alfou a omegou této problematiky. Hodně dezénů neprošlo jen proto, že je fyzika jednoduše nepustila, jsou tu faktory, jako voda, sucho, brzdění, handling…  Ve finále se vždy musely vyrobit reálné pneumatiky, v minulosti se i fyzicky ručně vyřezaly a daly se posoudit či otestovat. Potom se vyrobily prototypy pneumatik, které se testovaly s větší přesností. Když jsme dokončili design, pneumatiky jsme fyzicky viděli na prodejně někdy až za dva roky. Pláště se testovaly i v zahraničí, a když se zimní dělaly v létě, musely se zkoušet za polárním kruhem. Dnes je již vývoj rychlejší.

Celý článek si přečtěte v PR č. 3/2014

Napsal: redakce

Související články

• Kanadští vědci přišli na to, jak rozpustit pryž z pneumatiky
• Olej z pyrolýzy do paliva
• Michelin Concept Tire „Vision“
• Valeo Cruise4U okolo Paříže
• Češi a autonomní mobilita