PŘEDČASNÁ ZTRÁTA

Tragicky zahynul na moři. Jeho koníček – rybaření – se mu stal osudným u pobřeží Bretaně na severu Francie 26. května 2006. Jeho loď se na rozbouřeném moři převrátila, tělo pohltily vlny a vydaly je až, když veškerá pomoc byla marná. Byl jedním ze...

Tragicky zahynul na moři. Jeho koníček – rybaření – se mu stal osudným u pobřeží Bretaně na severu Francie 26. května 2006. Jeho loď se na rozbouřeném moři převrátila, tělo pohltily vlny a vydaly je až, když veškerá pomoc byla marná. Byl jedním ze dvou šéfů světového gumárenského koncernu Michelin, mezinárodně uznávaným manažerem, známou francouzskou osobností a v neposlední řadě otcem šesti dětí – Edouard Michelin.

Uznávaný profesionál ve svém oboru byl v uplynulých letech jediným potomkem slavné rodiny vhodným k tomu, aby zaujímal nejvýznamnější místo v čele firmy. I když jejího řízení se okamžitě ujal Michel Rollier, který stál v posledních letech po Michelinově boku, rodina slavného jména vždy tradičně obsazovala jedno ze šéfovských míst. Tomuto pravidlu musel v roce 1996 ustoupit i nynější šéf aliance Renault-Nissan Carlos Ghosn, když místo něj jmenoval do čela firmy její patriarcha Francois Michelin právě mladého Edouarda. Michel Rollier, který stanul po Edouardově boku v roce 1999, také pokračoval v rodinné tradici, neboť již jeho otec stál společně s Francoisem Michelinem v čele společnosti v letech 1966 až 1991.

Edouard Michelin se narodil 13. srpna 1963 jako nejmladší syn Francoise a Bernadetty Michelinových v sídle rodinné firmy v Clermond-Ferrand na jihovýchodě Francie. Od začátku byl považován za korunního prince slavné společnosti a k tomu byl také vychováván. Zřejmě po svém otci a dědovi zdědil podnikatelskou prozíravost. Ve šlépějích svého děda Andrého kráčel také, když vystudoval techniku na vysoké škole École Centrale de Paris. Než stanul v čele rodinné firmy, vystřídal 21 různých pozicí, včetně úplného začátečníka na výrobní lince pneumatik v Carmes. Ačkoliv měl tehdy nepravou identitu, všichni v jeho okolí věděli, o koho jde. Edouard potom sbíral zkušenosti také v obchodě a ve výzkumu a posléze byl vyslán do Michelinova výzkumného centra v Greenville v Jižní Karolíně (USA). Krátce poté byl povolán k francouzskému námořnictvu, kde sloužil jako důstojník na jaderné ponorce. Po příchodu z vojny a dvouleté práci ve Francii řídil po dva roky (1991–1993) filiálku Michelin North America. Tam se učil mimo jiné od Carlose Ghosna. Po návratu z USA se v roce 1993 stal rovnocenným partnerem svého otce a Reného Zingraffa. Michelin byl tehdy jedinečný tím, že jako jediná firma této velikosti měl stále řídící strukturu pocházející ještě z 19. století. Všichni členové vedení si byli vzájemně odpovědní a mohli dělat rychlá rozhodnutí. V roce 1995 byl Edouard pověřen prosazením nové evropské strategie, podle níž se jednotlivé závody – místo toho, aby všechny dělaly vše – začaly specializovat. Struktura Michelinu již nebyla organizovaná podle zemí, ale podle produktových kategorií. To ušetřilo náklady a zdvojnásobilo zisky. V roce 1999 po odchodu Francoise z čela firmy se Edouard stal jedním ze dvou šéfů koncernu a pod jeho vedením z Michelinu vznikla skutečně globální společnost, jež dokázala v mnohém překonat svého rivala Bridgestone. Ze zhruba 130 000 zaměstnanců pracuje nyní jen 18 000 přímo ve Francii, kde se také vyrábí asi 15 % plášťů. Další čtvrtina vzniká ve zbytky Evropy, asi pětina v USA a zbývajících přibližně 40 % po celém světě.

Ten, kdo Edouarda Michelina znal, souhlasil s názorem, že to byl charismatický, ale přitom skromný muž. Se svou početnou rodinou žil v blízkosti továrny v Clermont-Ferrand a do práce chodil každé ráno pěšky. Nebyl typem člověka, který na sebe poutá pozornost a objevuje se často v tisku. Zajímal se o své zaměstnance a měl velké sociální cítění. „Pro Michelin je absolutně nepřípustné nechat své zaměstnance v nouzi, když naší společnosti po tolik let projevovali loajalitu a věrně pro ni pracovali,“ prohlásil například k problému podnikové kaučukové plantáže na severu Brazílie, která byla prodělečná. Mohl ji prodat, ale raději hledal jinou možnost: Vytvořil projekt Ouro Verde, který poskytuje lidem v nejchudších regionech světa naději na dobré živobytí.

Jan Horák