Očima mechanika

Pokud se v jakémkoliv časopisu objeví rozhovor s kýmkoliv, pak za jeho jménem následuje výčet funkcí v dané společnosti nebo musí být nutně celebritou. V tomto článku promluví Pavel Jícha, mechanik, zaměstnanec v pneuservisu, který patří do významné sítě na českém trhu. Jeho pohled pak může pomoci i manažerům, pokud jsou natolik otevření, aby poslouchali názory odspodu.

Pavel Jícha je samozřejmě rád, když může být na svou práci pyšný, a k tomu mu musí zaměstnavatel vytvořit podmínky. Což bylo téma našeho rozhovoru. Tedy lépe řečeno našeho setkání, protože tomu celému povídání nejde vdechnout klasický charakter rozhovoru. Když jsem hledal někoho, kdo bude ochoten si se mnou povídat na toto téma, přicházel jsem pomalu na to, jak nelehký úkol jsem si stanovil. Když oslovím mechanika, který je současně majetkově zapojen do fungování pneuservisu, pak má možnost přímo ovlivňovat chod jeho pneuservisu. A takového člověka jsem nehledal. Když oslovím nějakého mechanika pracujícího v menším soukromém pneuservisu, kde jeho pozice je vyloženě zaměstnanecká, pak nemůžu čekat, že mi něco řekne upřímně, aniž by neriskoval, že ho jeho chlebodárce vyhodí. Přece, koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Nebo byla šance, že bych si našel někoho, kdo je stejně na odchodu a nebude se stydět otevřeně říci, jak to jeho nadřízení špatně vedou? Ne, ani něco takového jsem nehledal. Hledal jsem mechanika v roli zaměstnance, který sice má svůj názor a který má také upřímnou snahu, aby se jeho živobytí rozvíjelo správným směrem. Který nemusí vždy souhlasit s tím, co si myslí jeho nadřízení, ale který nejde proti nim, který má v upřímné snaze ze své pozice jen slabší hlas a není ho nahoře úplně slyšet.

Začal jsem odshora a oslovil v síti BestDrive ředitele pro region Prahy s tím, že bych chtěl hovořit s některým z jejich mechaniků a že bych byl velmi nerad, kdyby někdy v budoucnu nesl důsledky toho, co v rozhovoru se mnou řekl. Nechal jsem tedy vedení této společnosti, aby mi samo doporučilo mechanika k rozhovoru, a nic jsem nenamítal, když projevili přání si článek před uveřejněním přečíst. Neriskoval jsem nic jiného, než fakt, že by třeba nevyslovili souhlas s jeho uveřejněním.

Pavel Jícha patří také díky svému věku v pneuservisní branži k těm zkušenějším, kteří sbírají cenné zkušenosti většinu svého profesního života. V roce 1981 se vyučil automechanikem a po vojně nastoupil do servisu v JZD, kde se tehdy vše kolem pneumatik dělalo, nadneseně řečeno, holýma rukama. K dispozici pro zutí nebo nazutí pneumatiky byly dřevěné klíny a „montpáky“. A pak už jen vlastní dovednost a lidská síla. Právě proto, že začínal své pneumatikářské řemeslo v dobách hrubé síly, naučil se mít cit pro pneumatiku a vědět, kde jsou její silná a slabá místa. Ani dnes, kdy vládne této branži špičková technika, se jeho zkušenosti neztratí. Při každé práci je důležité přemýšlet a vkládat do konečného výsledku řemeslný fortel. Dnešní technika je sice velmi chytrá, ale není tak chytrá, aby přemýšlela za mechanika a napravovala jeho chyby. Ale nyní už nechám hovořit Pavla Jíchu.

Pavel Jícha: Nebudu se vracet příliš do minulosti, protože to by už bylo dnešnímu dění skutečně vzdálené. Pokusím se ohlédnout maximálně deset let zpět, abych mohl lépe popsat, jak se v mých očích pneuservisní branže vyvíjí. Od října roku 2007 jsem nastoupil do společnosti ATU (Auto Technik Unger) a až do roku 2015, kdy se tato společnost s finančními těžkostmi stáhla z českého trhu, jsem byl jejím zaměstnancem. V podstatě i dnes jsem na stejném pracovišti, když budovu, včetně některých zaměstnanců, převzala společnost ContiTrade. Před tím jsem ještě pracoval u společnosti Auto Papoušek, což byl autorizovaný dealer značky Škoda. Také servis Škoda měl svůj vlastní pneuservis, ale když můžu srovnat úroveň strojů před více jak 10 roky, pak před méně jak 10 roky a dnes, tak je zde nepřehlédnutelný vývoj. Stroje mají stále více asistenčních funkcí, které nám stále usnadňují práci. Dnešní stroje ve specializovaném pneuservisu a ty tehdejší u společnosti Auto Papoušek nelze vůbec srovnávat. Byla prostě jiná doba a tehdy to stačilo. Dnes je například naprostou samozřejmostí myčka, kterou mnozí zákazníci vyžadují. A nám se také pracuje lépe s čistými koly. Ještě tak před sedmi lety přibližně pětina zákazníků z důvodů úspory nechtěla pneumatiky ani umýt, ani vyvážit. Říkali: „Nechte to být, to je dobré. Mně to tak stačí, stejně jezdím jen pomalu po městě.“ Něco takového dnes neexistuje. Náročnost zákazníků stále stoupá. Stoupá stejně tak rychle, jako stoupá kvalita a hodnota automobilů, které servisujeme, a jak stoupá kvalita strojů, na nichž pracujeme. Máme zde stále větší kola, která vyžadují perfektně odvedenou práci.

Nejenže se zvětšují rozměry pneumatik, s nimiž pracujeme, ale přibývá také hodnotných litých kol, s nimiž je náročnější práce, trvá to déle a především vyvážení je náročnější. Stoupá však také počet těch zákazníků, kteří mají dvě sady obutých kol na discích z lehkých slitin a kola u nás skladují a pouze mění celá kola. Toto pak naší práci zásadně zrychluje. Největší problémy v časovém plánování při objednávání zakázek nám ale dělají ti zákazníci, kteří mají obvykle pocit, že všechno vědí. Jde především o mladší část populace, která pobírá všechno moudro z internetu. Věří více internetu než nám zkušeným. Například ten pán u stolu vedle nás se řádně objednal a přivezl si nyní na jaře na přezutí svoje kola. Zimní. Co s tím máme nyní dělat, když v kalendáři zabral jedno okno na servisní úkon, přijel o 15 minut později a ještě přivezl špatná kola? Ještě častějším jevem je, že někteří zákazníci přijedou na přezutí a zapomenou doma „ořech“ na pojistné šrouby nebo nám neřeknou, kde ho máme hledat. Dovedete si představit tu situaci, kdy máte lidi objednané na minuty, auto je na heveru, plechová kola se zimními pneumatikami sundaná a bezpečnostní šrouby k letním litým kolům jsou doma v garáži. My se snažíme vše plánovat, abychom co nejvíce vyšli vstříc našim zákazníkům a nikdo nemusel dlouho čekat, ale když přijede někdo takto nezkušený nebo nezodpovědný, tak nám svých chováním nabourá celý den.

Celý článek  si přečtěte v PR č. 2/2017

Související články

• Nejprve bedminton, až později pneuservis
• Tepelná čerpadla, solární panely i odmrazená lednice
• Život po pneumatikách
• Agro pneu bez servisu? Nesmysl!
• Cena změny