Homologace není formalita

Článek o nelegálních kolech, který jsme přinesli přesně před rokem, vyvolal mnoho ohlasů. Na jedné straně byl přijat kladně těmi, kteří vyrábějí či prodávají schválená homologovaná kola a vstupují na trh a priori s konkurenční nevýhodou, neboť cenu homologace musejí tak či onak započítat; na straně druhé jsme u jedné společnosti čelili obvinění, že jsme si poukázání na její nedostatky vybrali z jakýchsi nekalých či senzacechtivých důvodů.

Jisté je, že rok po uveřejnění našeho článku obchod s nelegálními koly dál vesele kvete. Proč tomu tak je, by byl námět na hlubší analýzu. Asi nejjednodušší odpověď je, že nehomologovaná kola zákazníci kupují a na druhé straně jim nikdo příliš nebrání je používat. Stejně jako nebrání obchodníkům je dovážet a prodávat. Státní správa je zde velmi neakceschopná, liknavá, stejně jako je slabá vymahatelnost práva, a tak se ani nemůžeme divit. Na druhé straně nelze všechno svádět na stát. Nehomologovaná kola prodávají stovky firem, z nichž některé si hodně zakládají na jménu, a zjevně to jejich okolí vůbec nevadí. Pokud bude takové jednání obecně akceptovatelné v profesní komunitě, pokud si tím dotyčný nevyslouží shovívavé úšklebky svých kolegů a pokud tím neutrpí jeho pověst odborníka, nemůžeme čekat zázraky. Stojí za připomenutí, že v ČR platí stejná legislativa pro provoz a používání kol z lehkých slitin na pozemních komunikacích jako v SRN. V Německu si však nehomologovaná kola nedovolí žádný prodejce ani pneuservis nabízet ani prodávat. Motoristé musí se svým vozem, stejně jako u nás, projít každé 2 roky kontrolou na STK a s nehomologovanými koly automobil nemůže uspět. Automobil mohou kdykoliv po technické stránce zkontrolovat i policisté při silniční kontrole, tuto pravomoc má nyní nově i Policie ČR.

Náročná práce
Že je schvalování ráfků pro určitý typ osobního vozidla záležitostí finančně a časově hodně náročnou, jsme se přesvědčili v polovině května, kdy jsme asistovali při homologaci ráfků pro vůz Hyundai Elantra. Homologaci prováděl ústav TÜV Austria pro výrobce kol AEZ. Jakmile se testované vozidlo ocitlo na zvedáku, zahájili dva technici předepsané úkony, které prováděli velmi pečlivě. Jejich úkolem bylo důkladně proměřit a připravit vozidlo pro následné testovací jízdy na polygonu v Teesdorfu u Vídně.  Měřením získaná data a hodnoty zapisovali do předepsaných protokolů a současně je ukládali do databáze počítače. Následovala další mravenčí práce s přípravou a instalací skenovacího zařízení pro 3D zobrazení na náboje kol přední a zadní nápravy. Určitý časový úsek zabralo také samotné detailní skenování vnitřního prostoru podběhu a podvozkových částí automobilu, které by mohly přijít do kontaktu s alternativním kolem či pneumatikou například v krajních polohách rejdu či při propérování až k dorazu a přenos dat do počítačového programu. Konečnou fází práce techniků bylo zřetelné označení šesti  kontrolních a měřicích bodů na přední nápravě (3x blatník, 1x tlumič, 2x podběh) a čtyř bodů na zadní nápravě (3x blatník, 1x podběh). Na tato místa technici nalepili černou samolepicí fólii a číselně ji označili. Dokonale proměřené a takto připravené vozidlo bylo převezeno na testovací polygon ÖAMTC Teesdorf, kde se až do večerních hodin odehrávaly jízdní zkoušky.

Celý článek si přečtěte v PR č. 2/12
Ilustrační foto