Dojezdové pneu a jejich servis

Název tohoto článku by měl čtenářům napovědět, že existují systémypneumatik na osobní a SUV vozidla, určené na nouzový dojezd i po částečnénebo úplné ztrátě tlaku. Nutno podotknout, že název dojezdové pneumatiky není úplně přesný. Systémy se mimo...

Název tohoto článku by měl čtenářům napovědět, že existují systémy
pneumatik na osobní a SUV vozidla, určené na nouzový dojezd i po částečné
nebo úplné ztrátě tlaku. Nutno podotknout, že název dojezdové pneumatiky není úplně přesný. Systémy se mimo plášťů také týkají disků, popř. speciálních výztužných nebo opěrných kruhů, které se vyskytují mezi pláštěm a diskem. Servisování dojezdových pneumatik není úplně jednoduché, takže v některých fázích demontáže nebo montáže může dojít i k poškození jedné z částí systému. Případů není mnoho, přesto se v minulosti vyskytly. V tomto článku se budeme snažit poskytnout takové informace, aby k problémům poškození nedocházelo.

V minulosti bylo vyvinuto několik dojezdových systémů kol, také s nimi byly provedeny zkoušky ve zkušebnách a na okruzích. Do vlastního uživatelského provozu se dostalo jen několik systémů, které jsou většinou spojeny s některým z výrobců pneumatik, popř. s výrobci vozidel. Přibližně před dvanácti lety se na některých typech vozidel Renault nebo Audi objevil dojezdový systém kol s pneumatikami Michelin, známý pod zkratkou PAX. O několik let později se na některá vozidla Toyota, konkrétně na typové řadě RAV 4X, začal montovat systém pod zkratkou BSR, spojený s výrobcem Bridgestone. Dá se říct, že samostatnou kapitolou dojezdových systémů, jsou pneumatiky typu run-flat, které v současnosti produkuje široké spektrum výrobců. Tolik z výčtu dojezdových systémů kol na osobní a SUV vozidla, vyskytujících se v běžném užívání.

Než se pustíme do detailů a specifik jejich užívání, přiblížíme se ještě krátce systémy, které se do běžného užívání nedostaly a zřejmě ani nedostanou.
Zajímavá je otázka, proč se vlastně někdo zamýšlel nad možností vzniku dojezdových systémů? Hlavní motivací byla zřejmě bezpečnost v případě poškození pneumatiky a postupném nebo úplném úniku tlaku. Může dojít k posunutím patky pneumatiky z dosedací plochy na ráfku směrem do středu, což může být v dalším provozu nebezpečné. Dalším aspektem v jejich prospěch, že by se mohly odbourat úkony spojené s výměnou rezervního kola a tím pádem nebezpečné manipulace v blízkosti provozu. Navíc by vlastně ani rezervní kolo nebylo potřebné, takže by se zvětšil úložný prostor vozidla, což by zvýšilo i komfort vozidla. První pokusy se uskutečnily v polovině sedmdesátých let minulého století, konkrétně v roce 1973 trojdušová pneumatika Kleber TTT. V roce 1975 přišel Michelin s konceptem TRX, který sledoval zvýšení komfortu v oblasti bočnice pneumatiky. V roce 1978 se firma Dunlop v podobě konceptu TD zamýšlela nad bezpečností v podobě ukotvení patky do ráfku. V roce 1985 firmy Avon a Goodyear testovaly dvojitou pneumatiku. V roce 1987 přišel Goodyear se systémem na zvýšení mobility pneumatiky pod zkratkou TIMES.

V roce 1989 představil Michelin první koncept s vnitřním podpůrným kruhem pod zkratkou LFZ. V roce 1992 přišel Continental s vlastní verzí ukotvení patek pneumatiky pod zkratkou CTS. Někteří z vás si zpomenou, že dokonce existoval speciální program na CTS kola na vyvažovacích strojích z počátku devadesátých let.  V roce 1994 přišel Goodyear s první pneumatikou typu run-flat pod zkratkou EMT. V roce 1998 se objevil společný projekt firem Continental a Bridgestone pod zkratkou CSR nebo BSR. V témže roce představil Michelin další ze systémů s vnitřním podpůrným kruhem pod zkratkou PAX. Tím se vlastně dostáváme až do současnosti a také k systémům, které se prosadily do běžného provozu.

Celý článek si přečtěte v Pneu revue č. 2 / 11