Nejsou lidi. Co s tím?

Pamatujete na větu, která je v titulku tohoto článku? Okřídlené rčení vyjadřovalo kdysi jeden z hlavních znaků reálného socialismu. O co méně efektivně fungovalo hospodářství a o co rychleji země chudla, o to více si zakládala na nulové...

Pamatujete na větu, která je v titulku tohoto článku? Okřídlené rčení vyjadřovalo kdysi jeden z hlavních znaků reálného socialismu. O co méně efektivně fungovalo hospodářství a o co rychleji země chudla, o to více si zakládala na nulové nezaměstnanosti a zajištění tzv. práva na práci.

Uplynulo dvacet let a i když žijeme v nezpochybnitelné tržní ekonomice, ta holá, strohá, ale dostatečně výmluvná věta platí i nadále. Česká ekonomika už několikerý rok za sebou roste a nezaměstnanost se drží na rekordně nízké úrovni. Nejenom pneuservisy, ale i vůbec celý sektor tzv. automobilového aftermarketu se potýká s nedostatkem kvalitních zaměstnanců. Získat a udržet si schopného pracovníka je problém, který řeší nejeden majitel či vedoucí pneuservisu. Oslovili jsme několik pneuservisů s otázkou, jaké jsou jejich zkušenosti se získáváním a udržením svých zaměstnanců.

Na otázku, co je základním kritériem při výběru nových zaměstnanců, se všichni majitelé nebo vedoucí pneuservisů shodli: chuť pracovat. Tato zdánlivě banální odpověď má však své opodstatnění. Například Vladimír Kočí z olomouckého pneuservisu PneuUnion má s uchazeči o práci, kteří očividně vůbec nemají zájem pracovat, své zkušenosti. „Když je pošle Úřad práce, většinou si přijdou jen pro razítko a vymlouvají se, proč pracovat nemohou“. A vzápětí dodává: „Dokonce tu byla paní z Úřadu práce a sepisovala se mnou protokol, protože si jeden z uchazečů byl stěžovat. To, že opravdu pracovat nechtěl, ji nezajímalo.“ Špatné zkušenosti s Úřady práce má však více pneuservisů. „Úřad práce je až ta poslední možnost,“odpovídá na otázku, kde hledat lidi, Roman Čihák z Pneucentra Plačice v Hradci Králové. „Každý by nejraději pracoval hodinu denně a dostával 25 tisíc čistého a k tomu mobil a auto,“ dodává Čihák.

Kde získat zaměstnance
Vladimír Máca, majitel jihlavského pneuservisu a velkoobchodu s pneumatikami, má léty praxe ověřený systém. „Získáváme lidi u konkurence, na osobní doporučení, přes známé a dokonce dostáváme tipy na šikovné lidi od zákazníků,“ říká Máca. „Lidi, kteří přijdou díky inzerátům, zajímají většinou jen peníze,“ doplňuje jihlavský podnikatel.

Vladimír Kočí má zase nejlepší zkušenosti s čerstvými absolventy učilišť. „Vydrží, ale tak tři roky a pak odejdou k větší konkurenci,“ dodává. „Problémem je naprostý nedostatek takovýchto absolventů. Učební obor automechanik opouští málo lidí, většina pak ještě pokračuje v maturitní nástavbě,“ doplňuje svou zkušenost Vladimír Kočí, který v oboru pracuje už třicátým rokem. Jeho kolega Jaroslav Bareš z pražského pneuservisu Trade Car využívá při hledání zaměstnanců internetovou a tištěnou inzerci. „Mechanici u nás ale moc dlouho nevydrží. Často se stává, že pokud někdo u nás pracuje tři měsíce, připadá mu to už dlouho,“ stěžuje si vedoucí technik Bareš. „Také se občas stane, že zaměstnanec jedno ráno vůbec nepřijde do práce a už se nevrátí. A to i třeba po roce, co u nás pracuje. Prostě beze slova zmizí.“

Celý článek si přečtěte v Pneu revue č. 2 / 2008