Mitas je třikrát větší než před deseti lety

Po delší době jsme navštívili pražský závod akciové společnosti Mitas, abychom se z úst jejího generálního ředitele a místopředsedy představenstva JUDr. Jaroslava Čechury dozvěděli čerstvé zprávy z firmy, která patří tradičně k pilířům české...

Po delší době jsme navštívili pražský závod akciové společnosti Mitas, abychom se z úst jejího generálního ředitele a místopředsedy představenstva JUDr. Jaroslava Čechury dozvěděli čerstvé zprávy z firmy, která patří tradičně k pilířům české gumařiny. Ačkoliv její situace v polovině 90. let nevypadala nejlépe a mnozí jí nedávali velkou šanci, i bez privatizačního partnera se dokázala najít vlastní cestu vývoje a stát se ve svém segmentu významným evropským hráčem. V Praze 10 ve Švehlově ulici ani nechátrají výrobní haly, ani tu nenajdeme levnou montovnu typu Complete Knocked Down. Místo toho tu stojí finančně zdravá továrna s vlastní vizí, vývojem a jedenácti pobočkami po celé Evropě.

Tím to však zdaleka nekončí. Pražský Mitas už není jedinou výrobní jednotkou společnosti, ale dnes již třetí, mnohem modernější stojí a vyrábí v Otrokovicích. Ale začněme po pořádku. Mitas je členem skupiny Česká gumárenská společnost a pod zkratkou CGS působí i jeho zahraniční filiálky. Mitas je bezesporu nejvýznamnější součástí holdingu, který je právním nástupcem společnosti Barum Holding, zřízené účelově začátkem 90. let jako privatizační nástroj českého pneumatikářského průmyslu. V rámci ČGS fungují tři základní divize. První je divize výroby pneumatik, kterou reprezentuje Mitas. Druhou je divize technické pryže, jejímž výrobním pilířem je Rubena Náchod. Ta má dnes dva výrobní závody v Česku, jeden na Slovensku a loni se rozjela výroba technické pryže dokonce v Mexiku. Třetí oblastí je výroba strojů pro pneumatikářský a gumárenský průmysl, což je doména firmy Buzuluk Komárov. O její úspěšné existenci se přesvědčujeme sami při návštěvách výrobních závodů pneumatikářských firem – stroje z Buzuluku jsou tam velmi často k vidění. Loni dosáhly konsolidované tržby holdingu 11 miliard Kč a provozní hospodářský výsledek částky 600 mil. korun. Za posledních zhruba deset let narostla výkonnost ČGS na dvojnásobek. Výraznou měrou se o to zasloužil Mitas.

Poslední rozhovor jsme spolu dělali někdy v roce 2001, což je dost dlouhá doba. Co zásadního se za ta léta v Mitasu přihodilo?
(JUDr. Jaroslav Čechura, generální ředitel a místopředseda představenstva) Zásadní změna se udála v roce 2004, kdy Mitas koupil od společnosti Continental byznys zemědělských plášťů. Díky tomu získal moderní výrobní závod v Otrokovicích i licence na používání obchodních známek Continental, Semperit a Barum. Tato akvizice znamenala zásadní krok ve vývoji společnosti, v jejím dalším směřování. Došlo k k výraznému nárůstu tržeb – Mitas dnes tvoří 70 % obratu celé skupiny ČGS. Vyrábíme radiální traktorové pláště, které představují špičku v tomto segmentu v Evropě. Padesát procent produkce směřuje do první výbavy a našimi odběrateli jsou všichni přední výrobci traktorů na světě.

Continental se - alespoň pro mě osobně - poněkud překvapivě vzdal velmi dobře fungující a ziskové divize. Jak si to vysvětlujete?
Pro nás to nebylo zas tak překvapivé, protože tyto trendy a tendence jsme zaznamenávali již daleko dříve. Před zhruba deseti lety měla v první desítce světových výrobců pneumatik tuto výrobu jen asi polovina firem. Jestliže světová výroba pneumatik představuje roční obrat kolem 100 miliard dolarů, 90 miliard z této částky připadá na osobní a nákladní pneumatiky. Zbývajících 10 % se skládá s celé řady speciálních výrob, jako jsou zemědělské pneu, pneu pro stavební stroje, EM pláště, motopláště, letecké pláště atd. Je to tedy relativně malý koláč, navíc velmi specifický a komplikovaný z hlediska rozměrů, což klade zvláštní nároky na výrobní i obchodní logistiku. Trend směrem ke specializaci má tedy u těchto velkých výrobců svou logiku. U Continentalu bylo specifické to, že předtím do této výroby poměrně hodně investoval. V roce 2000 otevřel v Otrokovicích nový a velmi moderní závod. Nicméně nesmíme zapomenout, že z hlediska celkového obratu Continentalu měla tato divize je velmi okrajový význam. Continental nebyl v tomto směru zdaleka jediný. Už v roce 1998 odprodala většinu svého agri byznysu společnost Pirelli, nedávno udělal totéž Goodyear v Severní Americe, Continental se loni zbavil výroby industriálních pneu. Tento trend bude určitě pokračovat, snad až na dva největší světové výrobce, kteří jako lídři budou možná chtít zůstat ve všech byznysech. Uvidíme.

Celý rozhovor si přečtěte v Pneu revue č. 2 / 07.