EDITORIAL - O EU TROCHU JINAK

Nedávno jsme si připomněli první výročí našeho vstupu do EU. S uspokojením jsme mohli konstatovat, že naše splynutí se starou patnáctkou bylo klidné a bezbolestné, že nikomu nepřekážíme ani nikde nevyčníváme a že naše země v tomto prominentním...

Nedávno jsme si připomněli první výročí našeho vstupu do EU. S uspokojením jsme mohli konstatovat, že naše splynutí se starou patnáctkou bylo klidné a bezbolestné, že nikomu nepřekážíme ani nikde nevyčníváme a že naše země v tomto prominentním „klubu“ relativně dobře funguje. Eurooptimisté mohou být spokojeni, eurospektici při tom poklidném kolébání evropského korábu jen těžko hledají posluchače. Evropan má v garáži auto, v troubě husu, třikrát ročně létá na Mallorku a když už mu nějaké nebezpečí zahrozí, hodní strýčkové z evropského parlamentu ho včas ochrání. Třeba jako pan Špidla, když nás sugestivně varuje před nebezpečím hluku. (Dřív jsem nevěděl, že motorová pila dělá takový rámus).
Nedávno jsem měl možnost hovořit s jedním vysoce postaveným člověkem v oblasti evropského automobilového průmyslu. Shodou okolností zná dobře fungování evropských institucí, neboť z titulu své funkce s nimi často jedná. Ačkoliv mluvil poměrně zdrženlivě a diplomaticky, nemohl jsem se ubránit jistým, dnes již skoro zapomenutým paralelám z dob reálného socialismu. Je zřejmé, že rozhodovací procesy jsou velmi zdlouhavé, těžkopádné a neproduktivní. Ke klíčovým zákonům, které rozhodují o bytí a nebytí evropského automobilového průmyslu, se vyslovují stovky lidí z Evropské komise, rady a parlamentu. Jak tomu mezi lidmi bývá, někdy se nemají rádi, a tak spolu nemluví, nebo si dokonce dělají naschvály. Když ne většina, tak mnozí z nich nemají v daném oboru informace, vzdělání ani kvalifikaci. Jednají velmi emotivně a předkládají iracionální návrhy. Řekněme, že se projednává limit na obsah kysličníků dusíku ve výfukových zplodinách. Se zapojením ohromných investic se dospěje k limitu 200 mg/km. Všechno, co je pod tímto limitem, by zvýšilo náklady na neúnosnou míru a hlavě – výrazně by zvýšilo spotřebu. Když přijde návrh do Evropské komise, vždy se najde někdo, kdo řekne: „Musíme být více ambiciózní, uděláme to rovnou na 100.“ A začíná se znova. Odborníci se shodnou na tom, že nové technologie na ochranu chodců je reálné uvést v život do sedmi let. A opět nějaký agilní komisař zavelí: „Proč sedm, zvládneme to za tři!“
Nedávno jsem viděl zajímavé údaje o ziskovosti automobilek na jeden vyrobený vůz. V první pětce byly tři značky s Japonska a dvě z Evropy (z toho jedna luxusní). Z čísel je zřejmé, že s konkurenceschopností evropských výrobců aut to jde z kopce. A co teprve až do konkurenčního ringu vstoupí Čína… Pokud evropská legislativa nezmírní svůj tlak na sociální a ekologické aspekty na úkor aspektů konkurenčních, ústup se může změnit ve volný pád. A pneumatik se to netýká pouze zdánlivě.
Na závěr mi dovolte, abych Vás srdečně pozval Autosalon 2005 ve dnech 4.- 9. června. Stánek Pneu revue se nachází jako tradičně v pavilonu B, číslo 64.

Martin Mensa
vydavatel