Věrnost

Jihočeskou metropoli založil v roce 1265 Přemysl Otakar II. na místě osady Budivojovice a nové město dostalo latinské jméno Budvicium. Jméno města se v průběhu staletí přirozeně vyvíjelo, poprvé se však spojení České Budějovice objevilo v análech již za doby husitských válek.

V roce 2017 jsme v rámci seriálu Nástrahy velkoměsta navštívili podle sčítání lidu v roce 2011 čtyři největší města České republiky s tím, že jsme záměrně vynechali Prahu. Druhé co do počtu obyvatel a také svou rozlohou největší město je Brno, které následují Ostrava, Plzeň a Liberec. Právě s Libercem jsme vstoupili do kategorie stotisícových měst, kam patří také Olomouc, Ústí nad Labem, Hradec Králové, České Budějovice anebo Pardubice. Při sčítání lidu v roce 2011 samozřejmě bylo mezi těmito městy zcela jasné pořadí, nicméně rozdíly byly tak malé, že dnes po dalších šesti letech může být vše jinak. Letos se tedy podíváme na přibližně stejně velká města a i přes dobře známé vztahy mezi Hradečáky a Pardubičáky navštívíme v jednom článku oba dva regiony současně.

Může se na první pohled zdát, že v rámci České republiky bude spotřebitelské chování motoristů velmi podobné. Samozřejmě, že zase zazní slovo „cena“ jako jedno z důležitých rozhodovacích kritérií. Ostatně to je po celém světě stejné, nikomu se nechce vydat nic navíc, než je nezbytně nutné. Při návštěvě v Českých Budějovicích však nebyla cena na prvním místě. Z povídání s majiteli pneuservisů jsem vycítil, že tím hlavním je důvěra a věrnost zákazníků. Dokonce zaznělo, že každý má svou klientelu ve svém okolí a nikdo ze zákazníků přece nepojede na druhou stranu města. Přijde mi to moc hezké, jako by takový postoj zákazníků věstil něco o počátku návratu k tradičním hodnotám, kdy každý mikroregion je soběstačný a jeho obyvatelé se obchodně pohybují ponejvíc uvnitř jeho hranic.

Příchod nadnárodních řetězců nechal vychcípat všechny malé obchodníky. Každá ulice ve městě dřív měla svého pekaře, řezníka, obuvníka, zedníka a nevím koho ještě. Všichni se navzájem znali, navzájem se potřebovali a navzájem si dávali vydělat. Bylo by pro soudržnost společnosti a národní patriotismus velmi důležité, kdybychom se vydali zpět tímto směrem. Byla by pro všechny výhra, kdyby přestali mít špatný pocit z toho, že dali vydělat svému sousedovi. V Českých Budějovicích jsem měl při návštěvě pneuservisů neodbytný pocit, že tam již společnost vykročila správným směrem.

JUDr. Petr DOBEŠ, LL.A. Pneuservis Dobeš 
Pneuservis jsme založili v roce 1991 spolu s tátou, kterému v té době bylo již přes 50 let a byl kantorem na pedagogické fakultě Vysoké školy zemědělské. Cítil se být celoživotní prací hlavou unavený a zatoužil po tom, aby se živil rukama. Když jsme pneuservis otevřeli, byly v Českých Budějovicích obrazně řečeno čtyři pneuservisy. Dnes, když vezmeme v potaz i všechny „garážisty“, může být ve městě možná osmdesát míst, kde lze přezout nebo opravit pneumatiky.

Nyní může být až úsměvné, když se ohlédneme zpět k našim začátkům. Nabídka značek a modelů pneumatik byla minimální, motoristé měli tehdy velký zájem o protektory. Dalo by se s nadsázkou říci, že byli vděční, že získali nějaké pneumatiky. Značka Barum tehdy dominovala trhu a dezény OR6 nebo OR34 byly nejoblíbenější. S léty šla přirozeně pneumatikářská gramotnost zákazníků nahoru. Většinou lze ale říci, že když si někdo oblíbil nějakou značku a dezén, pak jí dlouho zůstával věrný a udělat krok k jinému výrobci ho stálo nemálo sil. Nicméně v době, kdy se mezi námi a našimi zákazníky vybudovalo ovzduší důvěry, nebyl pro nikoho problém, aby dal na naši radu. Většina našich zákazníků dobře ví, že stojíme na jejich straně.

Když už jsem zmínil osobní protektory, tak si nemůžu odpustit, abych neudělal menší odbočku na toto téma. Ponechám stranou fakt, že osobní protektory jsou jednoznačně kvůli nízké ceně nových pneumatik na ústupu, obecně lze říci, že každá nová pneumatika je lepší než jakýkoliv protektor. Když však přijdou zákazníci s tím, jestli bych jim obul protektory, které si koupili někde v supermarketu nebo hobbymarketu, tak je z pochopitelných důvodů odmítnu a pokusím se je přesvědčit, aby protektory vrátili a koupili si nové pneumatiky. Důvod je nejen praktický, ale z mého pohledu především legislativní. Platná Vyhláška o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích říká, cituji: „Na vozidle se nesmějí, s výjimkou nouzového dojetí, současně použít pneumatiky různých rozměrů a konstrukcí, pokud při schválení technické způsobilosti není stanoveno jinak. Na stejné nápravě musí být používány pouze shodné pneumatiky. Konstrukcí pneumatiky se rozumí konstrukce diagonální, radiální, smíšená. Shodnou pneumatikou se rozumí pneumatika stejného rozměru, konstrukce, druhu dezénu a značky. Druhem dezénu pneumatiky se rozumí dezén letní nebo zimní a celoroční, u nichž na bočnici pneumatiky je vyznačeno označení M+S nebo M.S nebo M/S nebo MS.“ A přestože každý protektor zvenčí vypadá stejně, nikdo neví, na jakou kostru byla renovace aplikována. Kostry protektorů nejsou zcela jistě stejné značky a zcela jistě nebyly v minulosti stejně namáhány a opotřebovávány. Je tady vedle jednoznačného porušení vyhlášky, kdy na jedné nápravě nejsou s největší pravděpodobností pneumatiky stejné značky, objektivně také praktický předpoklad, že se dva protektory na vozidle nebudou nikdy z pohledu jejich výkonu chovat stejně. S ohledem na dnešní konstrukci vozidel a rychlost provozu považuji aplikaci osobních protektorů za vyloženě nebezpečné.

Foto: majitel Pneuservisu Dobeš
Více k tématu si přečtěte v tištěném vydání Pneu revue č. 1/2018

Související články

• Růžové brýle sundat - teď!
• Je to zkrátka pořád jen kompromis!
• ZD Sloupnice: 20 % servisních úkonů tvoří pneuservis
• O podnikání s Miroslavem Hnídkem
• Po 20 letech v Nepomuku