Ministerstvo ŽP: Stejné podmínky pro všechny

Mgr. Ing. Ladislav Trylč je vedoucím oddělení zpětného odběru Odboru odpadů Ministerstva životního prostředí. Sám uznává, že ne vše v oblasti zpětného odběru pneumatik funguje bezchybně, ale od zrodu pověstné „stopětaosmedesátky“ (zákon o odpadech) se hodně věcí posunulo vpřed. Ovšem ministerstvo jako orgán státní správy je závislé na legislativě – a na tu novou se stále čeká.

V čem vidíte silné stránky nebo naopak slabiny existujícího systému zpětného odběru?
Současná legislativa v oblasti sběru pneumatik vznikala postupně, dalo by se říci, že se od zcela liberálního, ale také zcela nefunkčního modelu postupně propracováváme ke standardně fungujícímu systému zpětného odběru. Významný kus cesty je ale stále před námi. Zákon o odpadech č. 185 z roku 2001 stanovoval původně výrobcům jen obecné povinnosti, které byly prakticky nevymahatelné. Neexistoval např. seznam povinných osob, nebyl stanoven ani minimální cíl pro zpětný odběr pneumatik, což vedlo k tomu, že zde byla vysoká míra „free ridingu“, tedy vyhýbání se zákonným povinnostem ze strany výrobců, a zároveň zde existovalo mnoho povinných osob, které své povinnosti plnily jen formálně – každý rok vykazovaly v roční zprávě nulovou úroveň zpětného odběru. Bylo proto běžné, že když se spotřebitel chtěl zbavit starých pneumatik, nechávala si místa zpětného odběru za tuto službu platit nebo odběr podmiňovala nákupem nového zboží, a pneumatiky pak končily na obecních sběrných dvorech (na náklady obcí), ve směsném komunálním odpadu, či prostě někde v přírodě. Seznam povinných osob už nicméně od roku 2014 existuje a identifikuje, kdo je zákonem vázán. Byla také zavedena minimální míra zpětného odběru.  Bohužel ale současný 35% požadavek na zpětný odběr je už výrazně nedostatečný. Tato hodnota byla původně zamýšlena jako „startovací“, s tím, že bude brzy zvýšena v návaznosti na novou legislativu. Dosud k tomu však nedošlo. V roce 2015 byla do zákona o odpadech přidána pravidla pro vznik kolektivního systému, který vznikl hned následující rok. Od roku 2001 tedy došlo k několika významným legislativním změnám, ale více dalších pravidel, která by této oblasti významně prospěla, se zatím prosadit nepodařilo. 

Zákon sice stanoví minimální zpětný odběr ve výši 35 % hmotnosti pneu uvedených na trh, ale současně i povinnost odebírat až do 100 %. To nestačí?
Bohužel ne. Ten kdo dříve vykazoval nulu, nyní vykazuje 35% míru zpětného odběru a nesebere ani o pneumatiku navíc. Právě nízká míra povinného minimálního sběru vnáší do celého systému zásadní nerovnost či nespravedlnost. Kdo je poctivý, ten na to doplácí, neboť zde platí přímá úměra: kdo sbírá více, má vyšší náklady. Způsobů, jak omezovat zpětný odběr, je přitom mnoho, máme informace i o tom, že někteří výrobci si zpětně odebrané pneumatiky jen formálně „nakupují“. Většina těchto praktik je však samozřejmě již za hranicí zákona. 

Celý rozhovor si přečtěte v Pneu revue č. 1/2018