Franšízy a jim podobné

Jaká cesta je ta nejlepší? Severská? Atlantická? Saská? Frankofonní? Nebo samurajská? Odpusťte, ale geografické rozvrstvení světových výrobců pneumatik, kteří vytvořili to, čemu říkáme servisní koncepty či franšízové svazky, přímo k takové nadsázce...

Jaká cesta je ta nejlepší? Severská? Atlantická? Saská? Frankofonní? Nebo samurajská? Odpusťte, ale geografické rozvrstvení světových výrobců pneumatik, kteří vytvořili to, čemu říkáme servisní koncepty či franšízové svazky, přímo k takové nadsázce vybízí. I ta nadsázka má však v sobě zrnko racionality. Každý, kdo s tou či onou sítí nebo jen firmou, která za ní stojí , spolupracuje, dá za pravdu, že ve svém chování a jednání nezapře znaky národní povahy či kultury.

O franšízovém vztahu jsme psali poprvé někdy koncem 90. let minulého století, kdy jsme dělali reportáž u jednoho z prvních franšízantů Barumu v Nepomuku. Mimochodem, firma dodnes úspěšně funguje se stejným partnerem, jehož logo se jen od té doby změnilo v rámci rebrandingu. Od té doby na trh vstoupilo několik nových konceptů, které postupně převlékají dosud autonomní servisy do svých barev a vizuálních podob. Obvykle moderních, dynamických a s puncem světovosti.

Lepší kontrola, větší pokrytí
Nikdo nepochybuje o tom, že franšízové modely vznikly a jsou provozovány jako nástroj pro zvýšení odbytu zboží a služeb a posílení vlivu výrobců na maloobchod. Ten začal počátkem 90. let povážlivě slábnout, jak se otevíraly nové distribuční kanály a uvolňovala se stavidla volného obchodu a liberalizace. Zboží začalo proudit nekontrolovaně všemi směry, výrobci ztráceli kontrolu nad cenami a ochabla i jejich schopnost poskytovat regionální ochranu svým partnerům. A protože v jednotě je síla, těsnější vztah mezi dodavatelem (výrobcem) a dealerem i za cenu jisté ztráty autonomie se stal jedním z možných receptů na tento problém.

Budování franšízových sítí bylo a je výhodné i z jiných důvodů, např. při poskytování služeb fleetovým zákazníkům leasingových společností. Ti požadují stále hustší í pokrytí, stejný standard služeb, jednotnou fakturaci atd., tedy všechno to, co zjednodušuje a zlevňuje jejich vnitřní procesy. Firemní klientela je příliš důležitá na to, aby ji výrobci přešli bez povšimnutí, ale žádný z nich se příliš nehrne do vlastnění a spravování vlastních maloobchodních sítí. Je to investičně náročné, drahé, nejisté a koneckonců i mimo jejich hlavní předmět podnikání, kterým je výroba. Výjimky samozřejmě existují (nám nejblíže síť BestDrive v Česku), ale posilování vlivu na maloobchod cestou franšízových sítí se ukázalo jako jednoznačně nejvýhodnější.

Prospěch pro oba
Není žádným tajemstvím, že franšízové sítě jsou si velmi podobné, že mezi nimi najdeme jen marginální rozdíly. Jak zaznělo v jednom rozhovoru na následujících stranách, důležitější než deklarované podmínky je zde elementární slušnost, tolerance a respektování pravidel dlouhodobé „udržitelnosti“ takového soužití. Nemá smysl polemizovat o tom, jestli jsou sítě dobré nebo špatné; jednoznačně prokázaly svou opodstatněnost a životaschopnost. Na druhé straně jsou poměrně mladé, takže nalezení optimální rovnováhy  ve vztahu franšízora a franšízanta bude možná ještě chvíli trvat. „Vítězem“ takového vztahu nesmí být nikdy jen jeden, ale oba partneři; jak se dnes moderně říká, musí nastat „win-win“ situace.
Smyslem následujícího materiálu není rozebírat, jaký koncept je lepší než ten druhý, protože to ani nejde. Spíše šlo o to sesbírat zkušenosti a názory všech zainteresovaných a skrz tyto názory poskytnout pokud možno co nejobjektivnější pohled na problematiku. Věříme, že tyto názory budou hodně čtenářů zajímat, protože franšízových provozoven je něco přes 200, zatímco těch „nezávislých“ několik tisíc. Je tedy pravděpodobné, že mnoho podnikatelů otázku, zda se připojit či nepřipojit k některému z konceptů, řeší, anebo vbrzku řešit bude. V každém případě přejeme všem šťastné rozhodnutí.