Zn, Pb, Fe... co je nejlepší?

Diskuze o tom, jaká vyvažovací tělesa používat, je minimálně u osobních vozů bezpředmětná, neboť evropská legislativa jednoznačně nařizuje jako vyvažovací materiál zinek. Jiná situace je u nákladních automobilů, kde jsou stále legální tělesa...

Diskuze o tom, jaká vyvažovací tělesa používat, je minimálně u osobních vozů bezpředmětná, neboť evropská legislativa jednoznačně nařizuje jako vyvažovací materiál zinek. Jiná situace je u nákladních automobilů, kde jsou stále legální tělesa olověná. Neškodí proto připomenout, jaké jsou výhody a nevýhody nejčastěji používaných kovů při vyvažování kol, a to zinku, olova a železa.

Olověné vyvažovací závaží má se svojí specifickou hmotností (11,34 g/cm3) nejpříznivější vlastnosti z pohledu soustředění hmoty do jediného bodu. Pro svou měkkost se dá snadno přizpůsobovat disku. Olovo je však ekologicky toxické a způsobuje zamoření spodních vod.

Každé zinkové závaží by mělo být kvůli ochraně proti korozi opatřené práškovou povrchovou úpravou. Nechráněný zinek má za následek silnou kontaktní korozi (vznik galvanického článku mezi diskem kola a zinkovým tělesem závaží), což vede k reznutí disku. Na druhé straně kvalitní olověná závaží při použití na kolech z lehkých slitin měla též ochrannou povrchovou úpravu. Pro použití zinkových závaží hovoří přesvědčivě i recyklační důvody. Zinek při ztrátě na silnici nezpůsobuje proti olovu ekologickou zátěž.

Z bezpečnostního hlediska je zinek výhodnější než olovo. Bod tavení zinku (419 ºC) je téměř o 100 ºC vyšší než bod tavení olova (327 ºC). Při kritických teplotách a zahřívání disků od brzd má tedy zinek oproti olovu nemalou teplotní rezervu.

Použití ocelových závaží místo zinkových je z pohledu bezpečnosti značně rizikové. Specifická hmotnost oceli (7,86 g/cm3) je o něco výhodnější než u zinku (7,13 g/cm3), o bodu tavení oceli (cca 1500 ºC) ani nemluvě. Jenže ocelové vyvažovací závaží představuje neúnosné bezpečnostní riziko na kole z vnitřní strany disku. Pokud by se závaží nekontrolovaně uvolnilo, mohlo by za určitých okolností způsobit až zablokování kola vzpříčeným tělískem závaží v částech brzdového systému. Toto nebezpečí je u měkkých kovů (Zn slitina, olovo) mnohem menší, anebo nepřipadá vůbec v úvahu. Další nevýhodou železných závaží je jejich konstrukční řešení z hlediska uchycení, které může po čase způsobovat nevyváženost z důvodu usazování špíny, bláta a prachu v mezeře mezi pružinou a železným tělesem závaží. V neposlední řadě mají železná závaží poměrně ostré hrany, kterými mohou způsobit nevítané poškrábání disku.

Ilustr. foto