Josef Chára v profilovém rozhovoru Pneu revue

Josef Chára, průkopník pneuservisního podnikání v Česku a jedna z nejvýznamnějších osobností oboru. V našem profilovém rozhovoru vzpomíná na „divoké“ devadesátky, začleňování do evropského hospodářského prostoru po Schengenu či předcovidovou éru a nakonec hodnotí bezprostřední přítomnost. Proč se společnost Chára Sport cítí v roce 2024, třicet čtyři let po svém založení, na určité křižovatce a pečlivě zvažuje cesty dalšího rozvoje? Jak se může stát, že větrem ošlehaný podnikatel má v úctě všechny „technické zázraky“ současnosti, ale občas vrátí svým podřízeným nějakou „ajťáckou“ analýzu se slovy „ať si tu blbost odnesou“?

Současná podnikatelská kariéra Josef Cháry je jeho druhým profesním životem. Do roku 1990 byl úspěšným motokrosovým závodníkem, dvojnásobným mistrem republiky a mezinárodně respektovaným jezdcem. V tomto směru byl pokračovatelem rodinné tradice, protože jeho otec Josef byl neméně úspěšným závodníkem o přibližně tři dekády dříve. Nechtěnou tečku za úspěšnou kariérou Josefa mladšího udělala těžká nehoda při závodech ve Francii, jejímž následkem byla omezená hybnost pravého ramenního kloubu. Bylo mu 34 let a nevěděl, co dál. „Najednou jsem si uvědomil, že jsem celý život jenom a jenom závodil – a vlastně nic jiného dělat neumím,“ řekl Josef Chára ve svém prvním rozhovoru pro Pneu revue na jaře 1996. Článek se jmenoval „Podnikatelem z donucení“ a tato dvě slova jsou více než výmluvná. A když už jsme u toho vzpomínání, dnešní rozhovor a ten z roku 1996 dělí více než 28 let – rozhodně náš rekord v délce doby, která uplynula mezi dvěma rozhovory s jedním a týmž člověkem. Jak to tedy tehdy bylo?

V našem prvním rozhovoru na jaře 1996 jste řekl „mám určitý objem peněz, za který umím pneumatiky prodat, loni to bylo asi čtvrt miliardy korun, a tenhle balík musím rozprostřít na osm značek“. To bylo v pátém nebo šestém roce vašeho podnikání. Jak tato čísla vypadají nyní, pokud se nepletu, ve 34. roce vaší firmy?
Když si uvědomím tu dobu, je to opravdu strašné číslo! (směje se). Po 28 letech se to opravdu nějak posunulo. Už to nejsou jenom koruny, ale taky eura, dolary… Obchoduje se globálně, peněz je více, loni jsme prodali pneu v hodnotě přes tři čtvrtě miliardy, nejvíce v historii. A značek je asi třicet.

Když se podíváte zpátky, dá se říci, jaká léta byla v historii firmy nejúspěšnější a kdy to naopak – jak se říká – skřípalo?
Když se zamyslím nad historií, tak se mi strašně těžce vytrhává, co bylo lepší a co horší. Ale určitý poznatek mám. Vždycky jsme byli schopni ovlivnit tak 5–10 % toho byznysu svou dobrou nebo špatnou prací. Zatímco společensko-ekonomické jevy, jako krize v roce 2009 nebo covid, to ovlivnily více než o 20 %. V roce 2009 šlo všechno dolů razantně a po dva roky jsme měli velké ztráty. Naopak covidová doba byla zajímavá v tom, že postihla jen některé oblasti. Paradoxně naší branži to neublížilo.

Celá rozhovor si přečtěte v zářijovém čísle Pneu revue, které vychází 19. září 2024.