Pneurevue.cz » Aktuality » Obchod » Jde o spravedlnost pro účastníky trhu
Vedoucí oddělení zpětného odběru Ministerstva životního prostředí Mgr. Ing. Ladislav Trylč odpovídá v první letošní Pneu revue na otázky, které by měly zajímat každého podnikatele v odvětví, jenž uvádí nové pneumatiky na trh. Pomůžou skutečně nové „odpadové zákony“ narovnat podmínky pro všechny účastníky trhu a přinutí ty, které se podle Ministerstva zatím pouze „vezli“, ke změně přístupu? Obsáhlý rozhovor si přečtěte v Pneu revue č. 1/2021, zatím pouze krátký úryvek.
Nová legislativa je určitě významný krok správným směrem, připravovaný a diskutovaný dlouhá léta. Zákon č. 542/2020 Sb., O výrobcích s ukončenou životností (dále jen "zákon o výrobcích") ale určitě hned neodstraní veškeré problémy, které se v oblasti sběru a zpracování pneumatik za poslední roky nakupily. Situace tak, jak se zde vytvořila v návaznosti na legislativu danou starým zákonem č. 185/2001 Sb., byla už dlouhodobě neudržitelná.
Zásadní problém spočíval v tom, že zde existovaly dvě skupiny výrobců ve velmi nerovných rolích. Jedna skupina výrobců prakticky financovala sběr pneumatik bez omezení a druhá se snažila povinnosti zákona obcházet, či v lepším případě je plnit jen na hraně zákonného minima. To lze doložit např. několika jednoduchými čísly: zatímco 134 výrobců, plnících své povinnosti individuálně, sebralo v roce 2019 celkem 17 154 tun pneumatik, což představovalo 42,6 % z toho, co uvedli na trh, tak kolektivní systém Eltma sebral za svých 70 výrobců 52 091 tun pneumatik, což představovalo 96 %. Asi není ani potřeba zdůrazňovat, že nejostřejší kritika nových povinností, definovaných v zákoně o výrobcích, se rekrutuje právě z té první skupiny výrobců.
Aby systém sběru a zpracování pneumatik začal v ČR fungovat lépe, musí mít všichni výrobci stejné, a především vymahatelné povinnosti. Nová právní úprava se tak prakticky v ničem zásadně neliší od stávajících povinností výrobců obalů, přenosných baterií a akumulátorů či elektrozařízení. Nutno také dodat, že většina daných povinností přitom musela být definována zejména s ohledem na evropskou legislativu, kde jde konkrétně o tzv. minimální požadavky pro systémy rozšířené odpovědnosti výrobce definované ve směrnici o odpadech.
Zákon o výrobcích tak nahradil některé dříve velmi obecně vymezené povinnosti, jejichž legislativní formulace pocházela ještě z doby přelomu tisíciletí, kdy např. vůbec neexistoval internetový prodej. V tomto ohledu je důležité hlavně vymezení povinnosti pro vytváření minimální dostupnosti (hustoty) sběrné sítě. Současně dochází k navýšení cíle pro sběr pneumatik až na 80 %, je stanoven cíl pro materiálové, resp. energetické využití pneumatik, nebo jsou stanoveny povinnosti týkající se realizace informačních a osvětových aktivit. Evidenční povinnosti by pak ve spojení s připravovanou vyhláškou měly eliminovat riziko „nákupu dat“ ze strany výrobců od různých zařízení, resp. mělo být eliminováno riziko, kdy výrobce dané pneumatiky fyzicky nesebere, ale jen si koupí odpadová data postavená na ne vždy reálném základě.
Celý článek v Pneu revue č. 1/2021.