Dědici baťovské tradice

Přinášíme další ze série reportáží a rozhovorů, které vyšly v naší mimořádné příloze Pneu revue 25 "Příběhy pneumatik" tento týden v Hospodářských novinách a Ekonomu. Úspěšné "příběhy" podnikání v gumárenské branži se netýkají zdaleka jen velkých nadnárodních společností. Příběh rodinné firmy Ferdus s.r.o. je toho příkladem.

Ing. Pavla Ferduse potkávám s kratšími či delšími přestávkami posledních pětadvacet let. Je téměř jisté, že když vyrazím na nějakou oborovou výstavu nebo veletrh, narazím tam na stánek firmy Ferdus. Dříve bylo takových českých firem více; podnikatelské nadšení dopované nenasytným trhem, kdy všechno rostlo do nebe, s sebou přinášelo i mezinárodní ambice. Opustit ten náš malý dvorek a vydat se až za rybník a ještě dál, kde se otevíraly nové, netušené příležitosti.

Jenže trh dospíval, konkurence rostla, padly obchodní překážky, do toho Čína, internet… Džungle, která vznikla po přelomu milénia, přinutila mnohé firmy redukovat plány. Dříve monstrózní stánky dodavatelů autoservisní techniky na veletrhu Autotec v Brně byly stále menší a menší, až úplně zmizely. Firma Ferdus si nikdy na okázalost nepotrpěla, ve své mediální prezentaci byla spíše skoupá a zdrženlivá a když už, raději promluvila na technické téma, než o sobě a svých obchodních úspěších. A přitom jich nebylo málo. V souvislosti s Ferdusem se mi vybaví jedna replika z životopisného filmu o zakladateli McDonald´s – když hlavní hrdina kategoricky zavrhuje všechny tradiční zdroje podnikatelského úspěchu (vzdělání, talent, peníze, známosti…), nad něž staví jedno jediné: consistency (vytrvalost) – a toto slovo opakuje hned třikrát.

Stroje i chemie
V případě Pavla Ferduse však vzdělání hrálo klíčovou úlohu. Jakožto strojní inženýr pronikl do duše strojů jako málokdo druhý, stroje miluje a celý život dělá všechno pro to, aby fungovaly co nejlépe. Když dnes vyrábí část svého sortimentu strojů pro pneuservis v největší továrně svého druhu v Číně, pro své výrobky sám navrhuje a diktuje vylepšení. Aby toho nebylo málo, druhým pilířem odbornosti firmy Ferdus je chemie, nebo chcete-li, tak trochu alchymie. Firma Ferdus je totiž významným dodavatelem opravných materiálů na pneumatiky, v nichž směle konkuruje světovým gigantům, jako jsou značky Maruni, Tech či Tip Top. Na všechny prostředky má své vlastní receptury, které vznikly dlouhodobým vývojem a optimalizací.

Pavel Ferdus působí v odvětví ještě o pět let déle než Pneu revue, letos slaví Ferdus s.r.o. své již třicetileté jubileum. V sídle firmy Ferdus v Chropyni jsme se však potkali letos v létě poprvé. Firma zde před dlouhými léty zakoupila objekt bývalé mateřské školy podniku Technoplast, před revolucí významného výrobce plastů v rámci celé RVHP. Místní kraj je však tradicí převážně zemědělský – za první republiky to bylo velké centrum cukrovarnictví, což přetrvalo až do porevoluční éry. Tehdy místní cukrovary vykoupily zahraniční firmy – ovšem nikoli s cílem ve výrobě cukru pokračovat, ale získat licence na jeho výrobu. Budovy cukrovarů chátraly a v 90. letech to na místním sídlišti, jehož obyvatelé zhusta přicházeli o práci, vypadalo velmi neutěšeně. To se dovídám od obchodního ředitele společnosti Jiřího Dočkala, který mě ráno vyzvedává svým vozem na kroměřížském letišti a odváží do firmy.

Z Colorada do Chropyně

I příběh Jiřího Dočkala je velmi zajímavý. Je totiž druhým pilířem firmy a také zetěm Pavla Ferduse. „Pro mě nebylo lehké vůbec lehké rozhodnutí tuto práci přijmout. Od svých pětadvaceti let jsem žil převážně v zahraničí – v USA, Austrálii, Indii a dalších zemích. V Denveru (Colorado, USA, pozn. red.) se nám narodili naši dva synové. Pracoval jsem pro nadnárodní společnosti v oblasti telekomunikací a kosmopolitní život nám docela vyhovoval. Ovšem jak děti rostly, začalo to být stále komplikovanější. Když jsou malé, je to poměrně jednoduché, rychle si zvykají, učí se jazyk a do společnosti se asimilují mnohem rychleji než my dospělí. Ale když už je jim více než deset let, začínáte řešit jejich další vzdělání a kočovný život začíná být trochu na obtíž,“ vzpomíná Jiří Dočkal. A tak novou pracovní výzvu, tentokrát v Číně, už Jiří Dočkal nepřijal a rodina se ocitla zpátky na Moravě. Do práce v rodinné firmě se mu zpočátku nechtělo, ale dnes nelituje.

Je logické, že Jiří Dočkal je právě tím „emisarem“ firmy na mezinárodním poli. Díky jazykovému vybavení je schopen navazovat nové kontakty, vést jednání, uzavírat smlouvy. A pro exportně orientovanou firmu je takový člověk samozřejmě nepostradatelný.

Držet se svého kopyta
Nyní již ve společnosti Pavla Ferduse procházíme rozlehlým objektem, jehož část dodnes nese otisk někdejší mateřské školy. Čtyři oddělení, hospodářská místnost, jídelna – prostě školka, kterých jako přes kopírák vyrostly po republice stovky. V této části jsou dnes převážně administrativní prostory – kanceláře vedení, obchodní oddělení, marketing, účtárna. Vše vkusně a moderně zrekonstruované. Zbytečný přepych tu nehledejte, všechno je vzdušné, funkční a praktické. Další čtyři haly navazující na původní objekt školky již vyrostly na zelené louce – lépe řečeno na místě někdejší zahrady. Jejich architekturu již nediktovaly potřeby dětí, a tak jsou plně podřízeny svým funkcím – slouží jako sklady a výrobní zázemí.

Rozšiřovat a zvelebovat považuje Pavel Ferdus za dobrý směr rozvoje: „Zezačátku se může zdát, že to či ono nebude potřeba, ale moje zkušenost je, že volné místo se vždy rychle zaplní – vymyslí se nová činnost a potom znovu chybí místo.“ Koneckonců už dnes firma uvažuje o dalším rozšiřování. Navázat na stávající objekt už asi nepůjde, takže nezbyde než hledat v širším okolí.

Co dalšího zaujme na podnikání Pavla Ferduse? Třicet let se věnuje svému oboru a investuje právě jenom tam. Na rozdíl od jiných podnikatelů, kteří vydělané peníze vkládají třeba do rezidenčních nebo rekreačních nemovitostí, anebo si plní své klukovské či dívčí sny. „Dlouhodobě se plnou silou věnujeme jednomu oboru, což jistě není na velké a rychlé zbohatnutí. Na druhou stranu to neustálé upevňování krok za krokem poskytuje spolehlivé zázemí. Ale i v tomto jednom oboru je spousta činností, které neděláme a bylo by dobré je dělat. Příležitostí, co dělat, je stále dost.“

Poslední místo, které navštívíme, je výstavní EXPO areál o ploše 400 m2, největší svého druhu v Česku. Firma jej vybudovala z vysloužilé rozvodny tepla a převlékla do úhledného kabátu ladícího s ostatními objekty firmy. Všechny vystavené stroje jsou v pohotovostním režimu, stačí zapnout spínač a předvést všechno, co dovedou. Zákazník má jedinečný komfort, jistotu, že nekupuje zajíce v pytli a dozví se o každém detailu stroje, který je pro něj často zdrojem obživy.

„Podnikání mě od roku 1990 plně pohltilo. Kdysi jsem si koupil motorku a nikdy nenašel čas na ní jezdit. Kdybych s tím měl skončit, musel bych si najít něco jiného. Nic jiného než podnikání neumím,“ uzavírá Pavel Fedus svůj úspěšný podnikatelský příběh. Příběh, který se píše jen pár kilometrů od Zlína, města, v němž Tomáš Baťa vyrobil v ruce 1932 první pneumatiku na našem území a vytvořil základ pro to, aby se místní kraj stal evropským centrem gumárenské výroby.